Premiér Andrej Babiš s ministryní financí Alenou Schillerovou vyhlásili nový kurz směrem k šetření. A jako první to mají odnést státní zaměstnanci. Pokud by jich skutečně mělo být z roku na rok propuštěno 10 procent, pak je to 46 973 duší.

Zeštíhlování státní správy jistě není nic špatného − právě naopak −, ale velkou důvěru nebudí, když to navrhují architekti nejmasivnějšího bobtnání eráru za posledních několik let. A když k tomu vůbec neříkají, které státní agendy by spolu s úředníky měly skončit.

Premiér tvrdí, že si nyní musí nechat od ministrů předložit počty státních zaměstnanců. To vskutku není potřeba, takovou informaci najde ve svých rozpočtech. Suchou řečí čísel: Když Babiš nastupoval jako ministr financí, tak v roce 2014 stát potřeboval 424 tisíc lidí. Příští rok jich má stát už 469 tisíc, to je opravdu značný nárůst. A každý další státní zaměstnanec je dražší a dražší. Průměrný plat v eráru jde ostře nahoru − z 24 654 korun v roce 2014 na 35 853 tisíc letos.

Jenže zároveň mnohé z nových pozic jsou potřebné − od učitelů po specialisty na kyberbezpečnost.Těch lidí, kteří jen "štemplují" papíry, je ve skoro půlmilionové státní armádě pomálu.

V této chvíli by tedy bylo fér přijít nejen s plošným škrtáním míst státních úředníků, ale i říct, které z jejich povinností stát nepotřebuje a buď je zruší, sloučí, digitalizuje, či přenese třeba na firmy nebo na samotného občana. To však nevíme. Prý se jen propouštění nebude týkat ozbrojených složek a pedagogů.

Tak koho tedy? Ekonom přednedávnem popsal, jak zaplevelená je česká (respektive spíše rakousko-uherská) byrokracie při výběru daní či stavebním řízení (viz Ekonom č. 4/2019). Pokud by se zde něco pohnulo, jistě by šlo propustit mnoho úředníků.

Ale takto to premiér neříká. Ten si vystačí jen s jednoduchou logikou: klesá růst HDP, tak si něco rychle přejeme − například plošné propouštění státních zaměstnanců. To však není odpovědná politika, to je pouze taková třídní nenávist v malém.