Je tady únor a desítky tisíc lidí v Česku nebudou pít alkohol. "Suchý únor" je něco jako maraton pro alkoholiky. Jednou ročně si odepřít pivo, skleničku vína i panáka! Celý dlouhý měsíc. Výkon přímo volající po uznalém hvízdnutí. "Vážně to celou dobu vydržíš?" ptají se kamarádi a kolegové těch, kteří se rozhodli obléct dres dočasných abstinentů. Během měsíce je pak povzbuzují i pokoušejí. Jsou trochu jako vegani, protože pro ně platí ono okřídlené: "Jak je poznáte?" − "Tím se netrapte, oni vám to sami řeknou." Přesně tak to je. Zase celý měsíc budeme potkávat lidi, kteří nám na ulici hned po pozdravu oznámí: "Hele, nezlob se, ale nikam nemůžu. Víš, držím suchý únor."

A to jsme je ještě ani nikam nepozvali!

Britové drží tradici "suchého ledna", my v Česku jsme jinačí čímani. Nikam nespěcháme a hezky jsme si počkali na nejkratší měsíc v roce. Nic proti tomu. Dny "jaterního klidu", jak říkají lékaři, nikomu neuškodí. I proto, že Češi patří v konzumaci alkoholu ke světové špičce. Sice nemáme na Rusy, Bělorusy či Moldavany, ale i tak jsme se − společně se Slováky a Maďary − dokázali protlačit do první desítky. Může na tom měsíční abstinence něco změnit? Není to tak, že organismus dočasných abstinentů nejprve zažije šok, že mu chybí pravidelná substance (ano, alkohol), a když si jakž takž zvykne, následuje otrava alkoholem, a to při příležitosti oslavy první den v březnu? Ne tak docela. Jistě, já osobně mám nahodilé (jak říkají Angličané, "anekdotické") zkušenosti se svými kamarády, kteří se po suchém únoru opravdu zpijí do němoty. Ale běžné to prý není. Většina lidí je v takovém šoku, že bez alkoholu vydržela celý měsíc, že často abstinují ještě část měsíce dalšího.

Opijou se teprve pak.

Ale i tak má suchý měsíc své benefity. Nevím o žádném českém výzkumu, ale v Británii dělali v rámci tamního "suchého ledna" průzkum v roce 2016. Podle výsledků, zveřejněných v roce 2016 v časopise Health Psychology, "výzvu" splnily dvě třetiny těch, kteří ji započali. S výjimkou malé skupiny účastníků, u nichž se následně spotřeba alkoholu zvýšila, zaznamenali výzkumníci u většiny naopak dlouhodobý pokles. Podle lékařů se lidem po měsíční abstinenci zlepšila funkce jater a snížil krevní tlak. Zároveň v průměru o dva až čtyři kilogramy zhubli. A studie univerzity v Sussexu zaznamenala i další benefity: 57 procent účastníků "suchého ledna" si pochvalovalo zdravější pokožku, 54 procent lepší koncentraci při práci, 71 procent zlepšení kvality spánku a 88 procent to, že ušetřili peníze.

Je tu ještě někdo, kdo by nechtěl na měsíc odložit skleničku?

Nepiju, když jsem smutný

S dovolením, například já. Idea abstinence coby jakéhosi rekreačního sportu mi je sama o sobě nepříjemná. Když slyším od účastníků suchého měsíce vysvětlení: "Prostě jsme chtěli vyzkoušet, jestli to dokážeme!", napadá mě jediná odpověď: "Hm, takže vy máte s alkoholem problém?"

Nemusím pít (já vím, to je nejčastější věta, kterou říkají alkoholici!), avšak tak to je. Když jsem ještě běhal maratony a půlmaratony, různě jsem experimentoval, co by mi mohlo vylepšit čas. A mimo jiné jsem během celé přípravy, která trvala nějaké tři měsíce, nepil ani kapku. Trošku mě to štvalo, ale neměl jsem s tím problém. Prostě jsem nepil. Ale rozhodně jsem to nebral jako nějaké adrenalinové dobrodružství. (A jen pro informaci: čas ani požitek z maratonu to nevylepšilo ani trochu. Běžel jsem jako vždy skoro čtyři hodiny a myslel si, že vypustím duši.)

Alkohol miluju. Lépe řečeno, mám rád nápoje, které často alkohol obsahují. I když ne nutně. Mám rád jejich chuť, ať jde třeba o belgická piva nebo červená vína z jižní Rhôny. Mám rád vzpomínky, které se pojí k tomu, že jsem nějaký výjimečný alkohol pil, nejlépe tam, kde vzniká. A do třetice mám rád společenskou funkci alkoholu, když se čas od času sejdeme s přáteli, povídáme si a cítíme se společně dobře. Jasně, mohli bychom se sejít v termálním bazénu, na honu nebo v parku při krmení holubů. Rozumím tomu a nejsem proti, aby se lidé setkávali při jakýchkoli příležitostech. Ale já zkrátka dávám přednost oblíbenému baru nebo vinotéce.

Nedělám si čárky za "jednotky alkoholu", jak se o nich píše ve vědeckých článcích, ale kdybych si je dělal, asi by mě adiktologové zařadili do rizikové skupiny. Na druhé straně, co si pamatuju, nikdy v životě jsem neměl kocovinu a zásadně nepiju do bezvědomí. Vlastně ani ne do opilosti. Mám pár pravidel, která se snažím dodržovat, často s větším, někdy s menším úspěchem. Protože pravidla jsou důležitá, ale k tomu se ještě vrátím. Jaká jsou ta moje pro pití alkoholu? Nepiju během dne, pokud možno do setmění. Nepiju, když mám blbý den a potřeboval bych ho "spláchnout", jak někteří říkají. Nepiju, když mám špatnou náladu. Mám alkohol moc rád na to, abych si ho kazil něčím podobným. Nehledě na to, že alkohol − navzdory obecnému přesvědčení − náladu měnit nedokáže. A už vůbec ne k lepšímu. Ty rozeřvané skupiny opilců, které někdy v hospodě nebo na ulici vídáme, nemají lepší náladu než my. Jsou to jen a pouze rozeřvaní opilci.

Vím, že alkohol není zdravý. Ale zároveň není pravda ani to, že není zdravý v JAKÉMKOLI množství, jak například loni tvrdila jedna studie. Lépe řečeno a technicky vzato to možná platí čistě technicky, tak jako v podstatě pro všechno, co člověk v moderní civilizaci dělá. I obyčejná voda vám může způsobit vážné zdravotní komplikace nebo i zabít, pokud jí vypijete hodně (jak dobře vědí opět běžci). Důležité je vždycky najít rovnováhu mezi extrémy. Čímž se oklikou blížím k tomu, o čem vlastně je tento text. Ale ještě předtím k oněm rizikům alkoholu. Co víme? Lidé, a to zejména muži, kteří hodně pijí, mají vyšší pravděpodobnost úmrtí z následujících příčin: zranění, násilí, sebevražda, cirhóza jater, selhání orgánů následkem otravy či některé druhy rakoviny.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Co je flexitariánství?
  • A proč Miloš Čermák není flexitarián?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se