Ministerstvo chce utajovat jména bývalých estébáků, argumentuje ochranou osobních údajů. Je to cenzura, říká historik

Když badatel o někom v archivu zjistí, že před sametovou revolucí působil v orgánech vládnoucí komunistické strany, sloužil jako příslušník Státní bezpečnosti nebo s tajnou policií spolupracoval, může v současnosti bez problémů zveřejnit jeho jméno. Od července se to ale může změnit. Ministerstvo vnitra chce všem zájemcům o archiválie (například historikům či novinářům) nařídit, aby od dotyčných lidí nejprve získali souhlas s publikováním jejich osobních údajů.

Nový závazek se ministerstvo snaží prosadit přes prováděcí vyhlášku k zákonu o archivnictví. "Informace získané z archiválií, které obsahují osobní údaje nebo citlivé osobní údaje žijící osoby, může badatel užít ve vědeckých nebo jiných pracích či zveřejnit pouze se souhlasem této osoby anebo v anonymizované podobě," zní věta, kterou mají od léta obsahovat archivní badatelské řády. Ty jsou pro návštěvníky závazné. Změny ministerstvo zdůvodňuje přísnějšími předpisy o ochraně osobních údajů, včetně nového nařízení Evropské unie známého pod zkratkou GDPR, které platí od loňského května.

Nová povinnost by se vztahovala i na vědecké práce, což by zkomplikovalo práci historiků. Museli by například sami vyhledávat osoby, o kterých chtějí psát, a žádat je o souhlas. "Znamenalo by to cenzuru pro publikování. Je to naprosto absurdní," říká Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Vyhlášce nadřazený zákon o archivnictví přitom výslovně stanoví, že u dokumentů pocházejících z totalitních institucí, tedy nejen Státní bezpečnosti, ale například i okupační německé správy v letech 1939 až 1945 nebo lidových soudů z 50. let, není třeba po zjištěných osobách žádat souhlas s uvedením jména. Platnost této výjimky potvrdil v roce 2017 i Ústavní soud.