Velikost čínské ekonomiky, pozice ve výzkumu a výrobě pokročilé elektroniky a globální ambice v kombinaci s absencí demokratické kontroly dělají z Číny podle Viléma Semeráka z Institutu ekonomických studií velkou špionážní hrozbu. V souvislosti s aférou kolem společnosti Huawei a ochranou důležité infrastruktury ale míní, že nemá smysl zaměřovat se pouze na Čínu. "Žijeme bohužel ve světě, který se mění a pro který možná bude typická podstatně větší míra nestability a ekonomického nacionalismu i u našich dosavadních spojenců," řekl týdeníku Ekonom.

Pokud jde o odposlouchávání ve světě, připomíná historický paradox. "Když v roce 1979 ztratily USA kvůli islámské revoluci možnost sledovat některé sovětské aktivity z íránského území, dohodly se na náhradním řešení s Čínou. Společně pak v Sin-ťiangu provozovaly základnu zaměřenou na elektronický odposlech sovětských základen a jaderných testů. V rámci této spolupráce dodávaly techniku a poradce, Čína personál a získané informace obě země sdílely. Byly to tak právě USA, kdo kdysi pomohl Číně získat zajímavé zkušenosti v tomto oboru," konstatoval.

Máme se Číny bát? BIS ji, respektive její pronikání do Česka, označila za bezpečnostní riziko.

Upřímně řečeno máme velkou výhodu v tom, že jsme od ní daleko. A vzhledem k ekonomické velikosti jsme pro ni nebyli tak zajímaví v porovnání s Německem, Francií nebo třeba USA a Austrálií. Tam má Čína skutečně velké zájmy a tomu odpovídají i pokusy vyvíjet tam veřejný tlak. Nás si bude monitorovat, bude se zde snažit držet kontakty, ale hodlá do toho investovat daleko méně než jinde.

A ekonomické pronikání? Jedni říkají, že čínský vliv je velký, a kritizují prezidenta Zemana, jiní, že kontakty jsou ubohé.

Problém statistik je v tom, že se dívají dozadu. Zatím naznačují, že se nedělo nic dramatického a že pokračuje dřívější trend. Nárůst investic, pokud k němu došlo, se stejně dobře jako politickými faktory dá vysvětlit tím, že Čína začala více investovat po celém světě. Současný podíl jejích investic u nás se pohybuje kolem půl procenta z celkového objemu zahraničních investic a i přes zvýšený příliv tento podíl poroste jen pomalu.

Je zřejmé, že Čína se skutečně pokouší o získávání informací, a jejich využívání k získávání výhod a vlivu.

Jak vnímáte aféru kolem Huaweie? Jde o skutečné nebezpečí, nebo jen o součást americko-čínské obchodní války?

Nejde jen o obchodní válku, ostatně varování k čínským aktivitám přišla i z jiných zemí než USA, včetně zemí, které nejsou z obchodní války příliš nadšené. Z řady na sobě nezávislých zdrojů je zřejmé, že ČLR se skutečně pokoušela a pokouší o získávání informací a jejich následné využívání k získávání výhod a vlivu v řadě zemí, velmi dobře je to zdokumentováno třeba v případě Austrálie. Velikost čínské ekonomiky a tím i dostupných zdrojů, pozice Číny ve výzkumu a výrobě pokročilé elektroniky, globální ambice v kombinaci s absencí kontroly demokratickými institucemi znamenají, že tento stát je nutné pokládat ve světovém měřítku za jednu z největších špionážních hrozeb.

Dá se ale namítnout, že také USA mají svoji NSA, která u nich i ve světě sleduje a odposlouchává kdeco.

Mezi současnou Čínou a USA jsou i přes velmi svérázné postoje a kroky Donalda Trumpa stále dost velké rozdíly. Manažeři čínských firem mají výrazně menší možnosti, jak se vyhnout tlaku své vlády na poskytnutí patřičné součinnosti − pokud by se mu tedy vůbec vyhnout chtěli a nebrali jej jako svoji vlasteneckou povinnost. A Čína již dala nepokrytě najevo, že chce asertivně prosazovat své zájmy a že pokud její zájmy narazí na zájmy jiných zemí, jsou to ti ostatní a menší, kdo se má přizpůsobit. Slovy někdejšího čínského ministra zahraničích věcí: "Čína je velká země, ostatní země jsou malé země a to je prostě fakt." Minulý rok to zažil Vietnam, který byl přes velké ztráty, 200 milionů dolarů, nevybíravým tlakem donucen zrušit kontrakt s Repsolem na těžbu plynu ve své zóně v Jihočínském moři. Dobrovolně zvyšovat naši zranitelnost vůči možnému tlaku Číny by bylo velmi nemoudré.

„Část americké administrativy se pokouší snížit ekonomickou závislost na Číně pro případ budoucích konfliktů, než výrazněji zvrátit saldo obchodu nebo zlepšit pozici amerických firem na čínském trhu,“ připomíná Vilém Semerák názor části zahraničních odborníků.
Foto: Josef Horázný

Co od Číny u nás čekat, třeba od projektu "16+1"?

Reálný cíl projektu "16+1" je poněkud nejasný. Na jedné straně Čína tvrdí, že nechce zasahovat do vnitřních záležitostí zúčastněných států, na druhé se očividně snaží, aby na ni měly specifický pohled a případně zajišťovaly, aby v Evropě byla více slyšet. Projekt ale nemá moc šancí podpořit vzájemný obchod, i když na obě strany budou intenzivně jezdit delegace. Je sice pravda, že v některých čínských městech už dokonce otevřeli speciální výstavní areály pro zboží z těchto evropských zemí, třeba v Ning-po. Zaměření této podpory je ale příliš tradiční. Projekt neovlivní ani reálné obchodní bariéry, snad s výjimkou dopravních nákladů. Ať v něm jsme či ne, naše obchodní politika i základní investiční prostředí závisí hlavně na členství v Evropské unii.

Máme ale vůbec Číně co nabídnout − ta v posledních letech nakupuje moderní technologie a ty tu asi nezíská?

Některé technologie tu přece jen máme, zajímavý je třeba Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky. Ale výzkum je už napojen na jiné zahraniční firmy. A co by bylo bezprostředně dostupné, tak pro Čínu opravdu moc zajímavé není. Snad administrativní záležitosti, jak se ukázalo při pokusu získat Škodu Transportation, kde šlo o získání certifikací a dalších dokumentů nezbytných pro vstup na evropské trhy. Čínské firmy tu hledaly možnost obohatit svoje portfolio, diverzifikovat rizika či si otevřít možnost k nějaké investici budoucí. Ale nezdálo se, že by měly nějaký cíl srovnatelný s tím, když ve střední Evropě Korejci rozjeli výrobu automobilů.

Když už s Čínou obchodujeme, obchodujeme s komunistickou zemí, nebo s čínskými podnikateli?

V obchodě převládají vztahy mezi konkrétními firmami, je ale potřeba mít na zřeteli, že se řada čínských firem pohybuje mezi soukromým a státním vlastnictvím a že každá musí být se státem zadobře. V rámci ÚV Komunistické strany Číny existuje i organizační výbor, který mluví do jmenování hlavních ekonomických pozic v zemi. Šéfové velkých firem vědí, že za svoji pozici vděčí straně. Každá společnost, která zaměstnává alespoň tři členy strany, také musí mít organizaci komunistické strany a tajemníka strany. Tento požadavek se týká všech podniků − včetně soukromých a zahraničních. I americké společnosti v Číně tak živí "svého" stranického tajemníka. Donedávna to byla spíše pasivní záležitost, v posledních letech se však tento systém aktivizuje a strana se snaží hrát významnější roli v aktivitách poboček zahraničních firem. Prostřednictvím těchto buněk je možné doporučit nebo alespoň naznačit, co by se vedení strany líbilo. Navíc mluvíme o zemi, která nemá standardní soudnictví. Každý tam ví, že když nemá potřebné kontakty, tak je tím slabším. A ví, že když už vystoupal na vyšší úroveň, není pravděpodobné, že by nikdy neporušil žádná pravidla a neocitl se v situaci, která by nemohla být chápána jako určitá korupce. Takže pokud si ho někdo vybere jako cíl, je snadno odstranitelný.

Řada čínských podnikatelů kombinuje tradiční nacionalismus s pýchou na to, co se v zemi podařilo vybudovat. Vidí i komunistickou stranu jinak, než jak ji vidíme u nás.

Je tedy Čína tržní ekonomikou?

Hodně závisí na úhlu pohledu. Určitě to není země s čistě sovětským plánováním. Nejvíce lidí by se shodlo, že tam − na rozdíl od nás, my jsme přešli k tržní ekonomice − vybudovali státní kapitalismus. Stát se tam snaží hospodářství ovládat, existuje ale i zpětná vazba. Stát poskytuje ochranu či alespoň preferenční zacházení největším firmám a státním a polostátním subjektům.

O čem svědčí, že zakladatel Alibaby Jack Ma s majetkem 36 miliard dolarů je členem Komunistické strany Číny?

V minulosti se k tomu nechtěl moc vyjadřovat, teď, jaksi mimoděk, se ocitl v seznamu podnikatelů majících vztahy s komunistickou stranou. Vysvětlení může být několik. Buď mu bylo naznačeno, že by měl více podpořit oficiální politiku, protože by jinak při příliš velké nezávislosti mohl dopadnout jako lidé z pojišťovací skupiny Anbang a dalších firem, na které už po čínsku "zaklekli". Je ale také možné, že se dobrovolně snaží stranu a vládu podpořit. Je to postoj, který není úplně neobvyklý. Řada čínských podnikatelů kombinuje tradiční nacionalismus s pýchou na to, co se v zemi podařilo vybudovat. Vidí i komunistickou stranu jinak, než jak ji po čtyřiceti letech neefektivního státu vidíme u nás.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V důsledku velikosti, rostoucí ekonomické síly, ambicí a chybějící demokratické kontroly je Čína velkým špionážním rizikem.
  • Čínský státní kapitalismus má řadu možností, jak ekonomické problémy spojené se zadlužením a nízkou efektivitou části podniků "rolovat" před sebou a odkládat jejich řešení.
  • Pokud USA a Čína budou očekávat vzájemný konflikt, může k němu skutečně dojít.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.