Slibování závratných mezd či důchodů má v české politice dlouhou tradici. Václav Klaus před volbami 1996 sliboval do roku 2000 20tisícovou průměrnou mzdu. A mnozí další politici ho následovali. Nyní jsme tak u slibu 15tisícových starobních důchodů v roce 2021.

U závazku Andreje Babiše je ale jeden důležitý rozdíl. On to zvládne. Jako ministr financí roky odmítal návrhy ČSSD na vyšší důchody, jakmile se stal premiérem, jde na to zhurta. Jen letos to je průměrně o 900 korun, příští rok to má být zase. Před dekádou byl průměrný důchod 10 tisíc, nyní je přes 13 tisíc, za dva roky může být tedy klidně na těch 15 tisících.

Starší levicovější voliči, na které se Babiš přeorientoval, to jistě ocení u dalších sněmovních voleb.

Ale premiér seniory podvádí, protože jim neříká celou pravdu. Navyšování penzí bez reformy důchodů je zcela neudržitelné a co jsou dnes vyšší důchody, budou zítra žebračenky.

Babiš tvrdí, že důchodový systém je dnes přebytkový. A má pravdu. Jenže už neříká, že je cyklický, takže nyní za vrcholem ekonomického cyklu by už měly být na účtu rezervní desítky miliard na horší časy. A tak to není. Přitom to tak dosud vždy bylo. V roce 1993 se vybralo o šest miliard více, než se na důchodech vyplatilo. Po roce 1997 a hospodářské stagnaci se účet propadl do minusu. Hospodářský růst však účet znova poslal do plusu v roce 2004. A během boomu až do roku 2008 systém vytvářel slušné přebytky. Od roku 2009 po nástupu krize jsme zas byli v minusu. Ale z minusu se účet vyhrabal až předminulý rok a nyní žije bez velkých rezerv.

Takže když se nyní vše rozpustí v aktuálních důchodech, v případě recese se důchody při výpadku pojistných příjmů budou muset škrtat. Ale to asi Babišovi nevadí, hlavně že bude zvolen v dalších sněmovních volbách.

Zodpovědné řešení je přitom jediné. Penze navyšovat umírněně a ušetřené miliardy co nejdříve investovat do reformy penzí, která by pobídla k většímu soukromému spoření. Jinak republika, která v roce 2060 bude mít přes tři miliony seniorů, bude rozdávat tak akorát ty žebračenky.