Na pozadí politických turbulencí souvisejících s migrační krizí se v současné době odehrává v EU pokus o zásadní reformu ochrany vnější hranice. Rakouské předsednictví si dávalo velmi záležet, aby právě ochrana vnějších hranic byla hlavním politických tahákem. V českém kontextu pak ochrana vnější hranice nejvíce rezonovala v době konání zářijového summitu v Salcburku, kde premiér Andrej Babiš vyjádřil podivení nad navrhovaným posílením agentury Frontex o deset tisíc policistů.

Babišovo prohlášení přitom do značné míry symbolizuje charakter nejen české, ale vlastně i evropské diskuse o reformě ochrany vnějších hranic. Stále se většinou nepřipouští, že migrační krize let 2015 a 2016 byla spíše ukázkou selhání jednotlivých členských států než primárně institucí EU. Stále také panuje vzájemná nedůvěra, dále posilovaná hysterií kolem "kvót" na přerozdělování žadatelů o azyl. Diskuse o společném postupu se tak dostává do slepé uličky. Na jedné straně se stále opakuje, že státy střední Evropy nechtějí být solidární s těmi, kteří jsou migrací nejvíce zatíženi. A naopak zejména Maďarsko se necítí dostatečně politicky oceněno za svoji verzi ochrany EU a ostatní země Visegrádu stojí v této otázce za ním. Je to vskutku obtížná situace − vzájemné obviňování obecně nebývá dobrým základem pro dohodu. A v případě společné ochrany hranic to platí dvojnásob.

Problém leží na Balkáně

Na tomto neveselém politickém půdorysu se připravuje zásadní reforma fungování schengenského systému a zejména agentury Frontex. Ta má v dnešní době za úkol koordinovat aktivity pohraničních jednotek členských států a zajišťuje výměnu informací mezi členskými státy a Evropskou komisí. Jednotlivé aktivity Frontexu na vnější hranici schengenského systému přitom provádí dané členské státy; řídí se tedy velením policejních složek a zákony dotyčného státu.

Samotná reforma je zásadní ze dvou hledisek, přičemž obě jsou konfliktní. Prvním je fakt, že výrazně posiluje kompetence agentury Frontex. To znamená, že hlavním, kdo bude na této reformě "tratit", budou jednotlivé členské státy, neboť budou mít zmenšený prostor pro prosazování vlastní politické agendy − a to se leckde nelíbí.

Druhým zásadním momentem je rozšíření působnosti Frontexu mimo území EU a posílení spolupráce se státy mimo schengenský prostor. Zástupci agentury Frontex mají mít možnost nahlédnout do způsobu práce pohraniční policie i za hranicemi EU.

A to je možná nejproblematičtější element celé spolupráce.

Pojďme se na tento problém podívat podrobněji. Jeho rozměr názorně ukazuje chystané rozšíření působnosti Frontexu do Srbska a Makedonie. Obě země jsou bohužel na hony vzdáleny tomu, co lze z pohledu střední Evropy považovat za fungující stát. Společnými symptomy jsou systémová korupce, slabá vymahatelnost práva, mnohdy až klanové uspořádání společnosti a v neposlední řadě existence neproniknutelných neformálních vazeb vzniklých kvůli válečným konfliktům nedávné minulosti. Lapidárně řečeno − současná podoba migrace přes Balkánský poloostrov je plně pod kontrolou organizovaného zločinu.

Není to samozřejmě nic nového, pašování lidí i zboží má v reáliích Balkánského poloostrova bohatou tradici. Velmi známý je příklad z 90. let, kdy bylo na Srbsko uvaleno mezinárodní embargo kvůli konfliktům v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Výsledkem bylo mimo jiné to, že oblasti, kterých se válečný konflikt netýkal, se potýkaly s obrovským nedostatkem pracovníků například v zemědělství. Třeba do oblasti na východě Srbska podél hranice s Rumunskem bylo v letech 1992−1995 nelegálně propašováno několik desítek tisíc rumunských dělníků. Říční hranice mezi Srbskem a Rumunskem se také stala jedním z hlavních míst, kudy byly pašovány pohonné hmoty a následně distribuovány prostřednictvím maloobchodu.

Ti vynalézavější si dokonce pořídili na svých statcích soukromé čerpací stanice. Zkrátka pašování lidí a zboží je zde něčím normálním.

Samozřejmě není možné na základě tohoto příkladu předjímat, jak se bude samotná spolupráce v otázce nelegální migrace vyvíjet. Je ale třeba mít na paměti, že ani v Srbsku, ani v Makedonii by nemohl organizovaný zločin realizovat finanční transfery plynoucí z nelegální migrace bez vědomí klíčových představitelů jednotlivých zemí. Korupce je zde bohužel přetvořena do podoby efektivního systému, se kterým se bojuje opravdu těžko.

V důsledku to znamená, že jakákoli aktivita členských států EU a unijních institucí bude muset v praxi řešit dilema. Snažit se o efektivní ochranu vnější hranice za cenu potírání rozsáhlé korupce a nesčetně případů praní špinavých peněz, nebo jen udržovat stabilitu současného systému s tím, že boj proti výše zmíněným skutečnostem je beztak marný? Obě možnosti budou mít zásadní dopad − a to i na proces rozšiřování EU o státy západního Balkánu. Problém nastane za situace, kdy agentura Frontex bude v zemích, jako je Srbsko a Makedonie, reálným reprezentantem vlády práva EU, a tedy vykonavatelem síly na cizím území, ale dosáhne pouze zakonzervování současného stavu. Zjednodušeně řečeno může snadno dojít k tomu, že Frontex bude legitimizovat pololegální struktury profitující z nelegální migrace, neboť boj proti těmto strukturám by mohl mít fatální dopad na stabilitu celého regionu. Reálné řešení tohoto problému by snad mohlo spočívat v zesíleném politickém tlaku členských států EU vůči Srbsku a Makedonii, aby se snažily o rychlejší přiblížení vnitřních poměrů evropským standardům. K tomuto citlivému kroku je ale zapotřebí opravdu velké politické odhodlání, které se v současné době v Evropské unii nenachází.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • V placené části textu čtěte o tom, jak se na masovém přesunu lidí přes Balkánský poloostrov podepsala absence efektivní výměny informací, a kam vede bazírování na suverenitě jednotlivých států Evropské unie.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se