Podoba českého kapitalismu prošla za uplynulých 30 let řadou proměn, stále ale přetrvává jeho základ z doby bezprostředně po pádu komunismu. Lidé chtěli rychle na Západ a o žádné třetí cesty a reformy připomínající rok 1968 nestáli. Místo postupných kroků navrhovaných šéfem Prognostického ústavu Valtrem Komárkem, které počítaly se zachováním silného vlivu státu, se proto prosadila šoková terapie narýsovaná Václavem Klausem a jeho spolupracovníky. Ti odmítali keynesiánské postupy a hledali inspiraci u amerického monetaristy Miltona Friedmana. Až se vstupem do Evropy získal kapitalismus měkčí podobu, nyní se schyluje k další transformaci, jeho digitalizaci

Podnikatelská horečka

Na začátku byl ovšem návrat k trhu bez přívlastků, založenému na razantním rozchodu s plánovanou ekonomikou. Reformy odstartovala cenová liberalizace z ledna 1991, která obnovila přirozené vyrovnávání nabídky a poptávky. A rychlé předání podniků, nemovitostí a zemědělské půdy do soukromých rukou prostřednictvím restitucí a hlavně privatizace. Do konce roku 1994 se tak stát zbavil 78 procent svého majetku. To spolu s další deregulací otevřelo prostor pro podnikání. Ačkoliv předcházelo 40 let potlačování soukromé iniciativy, objevili se okamžitě noví podnikatelé. Podle odhadů ekonoma Vladimíra Benáčka jich bylo už v roce 1992 kolem 160 tisíc. Ukázali, že kapitalismus přece jen za monarchie a první republiky v Česku zapustil hluboké kořeny.

Současně nastalo přerozdělení bohatství. Pomohli si především ti, kdo měli nejen obchodního ducha, ale i ostré lokty a sociální kapitál, tedy známosti a včasné kvalitní informace. K vládní politice navíc patřil pokles reálných mezd, aby bylo více na investice. Lidé, kteří neprojevili iniciativu a novým poměrům se nedokázali přizpůsobit, se na společenském žebříčku propadali. Ne však tolik, aby propukl masový odpor k ekonomickým reformám. I privatizace, do jejíž kuponové formy byly zapojeny miliony lidí, měla politický rozměr. Což připustil Klausův spolupracovník Jiří Weigl, když později prohlásil, že "vlastníci akcií nevolí socialisty".

Český kapitalismus byl pomalejší, než se čekalo, přesto se nyní dotahujeme alespoň na evropský průměr

Rok po převratu se rozběhla malá privatizace, která se týkala menších obchodů, restaurací a služeb. Kupovali je konkrétní lidé, často jejich zaměstnanci, a půjčovali si od bank. Výhodu ovšem měli ti, kteří měli hotové peníze vydělané v šedé či černé ekonomice. Třeba předlistopadoví překupníci a veksláci. Velký byznys se zrodil po roce 1992 s kuponovou privatizací a pak přímým prodejem státního majetku na úvěr. Často se přitom prosadili podnikoví manažeři z dob socialismu. Podle výzkumů sociologa Milana Tučka nejméně dvě pětiny nových hospodářských elit tehdy tvořily takzvané staré struktury.

Největší tah na branku nicméně měli mladí selfmademani (někdy s exkomunistickými poradci), kteří k majetku přišli prostřednictvím kuponové privatizace a investičních fondů. A později skupováním odstátněného majetku. Jeden z otců privatizace, Tomáš Ježek, později týdeníku Ekonom řekl, že klíčový zákon o investičních společnostech a investičních fondech z roku 1992 byl tehdejší vládou úmyslně pokažen. A že tak vedení fondů ovládlo majetek kuponových akcionářů a začalo s ním nakládat jako s vlastním.

Už na počátku transformace vzniklo impérium dnes nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Ten po listopadu 1989 začínal prodejem kopírek, vytušil však příležitost právě v privatizaci, v níž jeho PPF získal akcie více než 200 firem. Fond, který k expanzi využíval i politických kontaktů, se přeměnil v jednu z nejsilnějších společností ve střední a východní Evropě. Načas ovládal Českou pojišťovnu, nyní v Česku vlastní například telekomunikační společnost O2 a zajímá se o medicínu, zatímco s firmou Home Credit poskytující spotřebitelské úvěry pronikl do Číny a většiny Asie. V závěru privatizace zase vyrostl miliardář Pavel Tykač. Ten v čele dravého Motoinvestu vsadil na koncentraci akcií již existujících privátních fondů a firem. V následném střetu s velkými bankami sice prohrál, ale nakonec se vynořil jako spolumajitel společnosti Czech Coal dobývající uhlí v severních Čechách.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.