Hrozby blízké budoucnosti se skrývají v lesích poblíž lidských sídel. Nové nákazy se objevují hlavně v důsledku odlesňování a vůbec ničení takřka všech pozemských ekosystémů. Lidé kvůli němu přichází do styku s viry, jimž byli v minulosti vystaveni jen vzácně nebo nikdy. Smrtící nemoci, jako je ebola, zika, SARS, ale třeba i AIDS, většinou na člověka přeskočí z některého více či méně příbuzného živočicha. V případě eboly jsou to netopýři. U HIV to byli naši nejbližší žijící příbuzní, šimpanzi.

Původní hostitelé žijí s viry desítky tisíc let. Proto je snášejí lépe než člověk. Kdybychom o nebezpečných virech věděli předem, daly by se zastavit dřív, než způsobí smrtící epidemie. Nejdůležitější jsou tři typy informací: o virech samotných, o jejich zvířecích hostitelích a o místech, kde hrozí přenos na člověka. Už dnes je na světě několik projektů, které se pokouší takové informace shromažďovat a analyzovat. Pokud uspějí, mohli bychom se dočkat úbytku hrozivých epidemií.