Literární tipy: Ježíš se narodil v Berouně, hlásá Parabible, Mawer zve na cestu britských studentů Pražským jarem, Stančík zase na jednorožce bez rohu

Rizika snů
Simon Mawer: Pražské jaro, nakladatelství Kniha Zlín

Mí Češi mi rozumějí a já zjevně rozumím jim, mohl by si říct britský spisovatel Simon Mawer. Jeho novinka Pražské jaro má českou metropoli (a dění) hned ve svém názvu. Tomuhle koutku Evropy se ostatně autor věnoval už v několika předchozích titulech. A když nedávno přijel podpořit překlad své novely do češtiny osobně, setkal se s nadšeným přijetím. Jeho kniha se rázem stala jednou z předvánočních štik na domácím knižním trhu. Právem. Mawer se vrací o půl století zpět, do roku, který otřásl Evropou. Vše je ve varu, poválečný kapitalismus vzdoruje levicovému snění svých dětí, korporace se otřásají pod palbou kritiky a lepší svět se zdá být na dosah. Procestovat svobodný kontinent se rozhodnou i dva britští studenti. Jak by je mohl nezlákat rozpačitý úsměv Alexandra Dubčeka? Není právě tohle ten svět, o kterém mládež na Západě sní? Blíží se ovšem 21. srpen a záhy se ukážou nejen limity, ale také rizika podobných snů. A taky lásek − ta chybět nemůže. Příběh začíná na startovní čáře, tedy v podstatě bez pohybu, a končí v cíli, kde autor dosahuje maximální rychlosti. Kniha je jako závod ve zrychlování, sviští čím dál víc. Historické vysvětlivky o českých reáliích pro západního čtenáře jsou jen malými výškovými stanicemi, kde je možné nabrat dech.