Tak nám asi hrozí další mrzutost s takzvanými mileniály. Poté, co jim australský realitní magnát Tim Gurner před pár lety vzkázal, že za jejich neutěšenou finanční situaci může vášeň pro avokádové tousty, je tu další rána do vazu. Deník Wall Street Journal napsal, že klesá spotřeba tuňáků v konzervě, protože mileniálové jsou líní otvírat plechovky.

Generace narozená v osmdesátých a devadesátých letech, někdy označovaná písmenem Y, je takovým mediálním otloukánkem. Rodiče mileniálů zakládali rodiny v době, která byla víc než jiné dekády typická otevřenými příležitostmi. Na jedné straně padla železná opona a zrodila se globalizace, na druhé straně přinesla technologická revoluce osobní počítače, web a mobilní telefony.

O generaci X stereotyp říká, že se její příslušníci příliš věnovali svým kariérám a práci, často na úkor rodiny a dětí. Neboli zmíněných mileniálů. Nelze se tedy divit, že ti dnes chtějí žít jinak než jejich rodiče (což ostatně platí pro každou generaci). A zrodil se další stereotyp, totiž že mileniály nebaví pracovat, chtějí mít co nejvíc volna, dlouho bydlí u rodičů a nekladou si vysoké životní cíle.

Průzkumy nic takového neprokázaly, ale nálepka zůstala. Ti nejstarší se už přitom blíží střednímu věku. Nic přitom nenasvědčuje, že by se svět řízený milovníky avokáda řítil do zkázy. Ale tahle generace stejně nemá klid. Mimochodem, víte, jak se pozná, že má mileniál krizi středního věku? Odpověď: odejde od rodičů a najde si nějaké mladší a hezčí.

Minulý týden již zmíněný list Wall Street Journal popsal potíže tuňákového průmyslu. Kdysi prosperující firmy, zásobující supermarkety mračny plechovek s tuňáky, ať už v oleji, anebo ve vlastní šťávě, hlásí pokles prodejů. A to zejména u mladých zákazníků.

Podle marketingového průmyslu si v poslední době koupilo rybu či mořské plody v konzervě jen 32 procent lidí ve věku od 18 do 34 let.

A není to prý proto, že by jim tuňák nechutnal. Prodej čerstvých ryb stoupá. Důvod je prostě v tom, že mladým zákazníkům vadí balení, tedy konzerva. "Spousta mileniálů ani nevlastní otvírák na konzervy," postěžoval si deníku Andy Mecs, viceprezident pro marketing a inovace z jihokorejské firmy Dongwon Group.

V článku zmíněná hypotéza, že jsou mileniálové líní konzervy otvírat a pak z nich maso dolovat, se u nich samotných nesetkala s příznivou odezvou. "Není to spíš proto, že tuňák v konzervě je pěkně hnusný?" napsal jeden z mileniálů na Twitteru.

Deník Washington Post zase citoval tweet Toma Gary, který zamířil na obě strany válečného pole. "Existuje jediný způsob, jak mileniály přesvědčit, aby tuňáka začali jíst. Nabídnout ho v neoznačené plechovce s modrým pruhem, prodávat pouze on-line a za měsíční předplatné pět dolarů a samozřejmě spustit velkou reklamní kampaň v podcastech."

Ono je to ovšem jen další v dlouhé řadě mnoha obvinění. Když napíšete do Googlu "Millennials killed…" a necháte vyhledávač doplnit nejčastější dotazy, dozvíte se, že nebozí příslušníci této generace už zabili: ubrousky, rozvody, majonézu, diamanty, aviváž, cereálie, sýr, a dokonce i domovní zvonky. A ať doplníte cokoli a kliknete na odkaz, najdete ke každé zmíněné "vraždě" podrobný vysvětlující článek.

Cože, zabili aviváž a zvonky u vchodových dveří? Skandál! Někdy se těmhle lapáliím říká problémy prvního světa. Mileniálové možná mají pocit, že jsou nejšikanovanější generací za poslední půlstoletí nebo déle. A ano, snad mají i pravdu. Ale svědčí to ještě o něčem jiném.

Že jsou zároveň i nejšťastnější generací. Války o tuňáka či avokádové tousty jsou možná zničující, ale nic to nemění na tom, že žijeme ve světě, ve kterém ubývají skutečné války, lidé se dožívají vyššího věku a mizí chudoba. Má neurotická generace X předává pohodovým mileniálům svět ve víceméně dobrém stavu. A oni ho zatím činí ještě lepším.

Modleme se, aby to vydrželo.