Když nedávno pobyl v Praze, zašel si bollywoodský herec a komik Vir Das do kavárny Cafe-Cafe. Proč ne, i Cafe-Cafe připomíná Bollywood, milují ho celebrity, telebrity, zlatokopky i další. Vir Das měl smůlu na obsluhu: přestože na ni prý šestkrát zavolal, nepřišla k jeho stolu. Ind proto podnik opustil a hned se o svůj "rasistický" zážitek podělil na všech sociálních sítích, kde ho sledují miliony lidí.

"Pokud někdy vyrazíte do Prahy, dejte si pozor na Cafe-Cafe. Neradi tu obsluhují tmavé lidi," napsal. A začaly se dít věci: jeho fanoušci s ním hned údajný rasistický zážitek sdíleli tak nadšeně, že hodnocení kavárny na webu okamžitě kleslo. Zcela automaticky i bez toho, že by Indovi příznivci Cafe-Cafe kdy navštívili nebo o celé věci věděli víc. Podnik začali posílat ke dnu na základě jediného příspěvku, který si Vir Das klidně mohl vymyslet, ostatně je komik.

Dobrou kavárnou se Cafe-Cafe zase stalo až poté, co se herci omluvil jeho majitel Richard Hrádek, jenž ovšem odmítl rasismus − obsluha podle něj prostě jen nestíhala. Ind omluvu velkoryse přijal a Cafe-Cafe má na webu znovu své předchozí hodnocení. Je to bollywoodský happy end se vším všudy. Skoro se vsadím, že už teď někdo v Indii organizuje hromadné zájezdy do Cafe-Cafe. Jinak je to ale samozřejmě celé nesmysl, který jen ilustruje virtuální svět sociálních sítí.

A zvlášť v gastronomii, již sociální sítě i různá webová "uživatelská" hodnocení zasáhly jako málokterý obor. I dobrý podnik může zničit negativní a klidně smyšlený příspěvek. Restaurace a kavárny tak "hodnotí" lidé, kteří v nich nikdy nebyli. Přidejte k tomu "recenze", jež někteří restauratéři nechávají psát na populárních hodnotitelských webech na konkurenci, taky oblíbená praxe. Proto i dnes ještě víc potřebujeme staré dobré průvodce i recenze, které nepíše veřejnost. Jejich autoři do restaurací přinejmenším chodí − nebo aspoň většinou.