Otázce, kolik zemí navštívil, se světoběžník a horolezec Čestmír Lukeš jen směje. Seznam míst je nekonečný. Byl v Antarktidě, Grónsku, Ohňové zemi, Tibetu, Nepálu, Novém Zélandu, Čadu, Nigeru, Peru, Keni, Indii, Pákistánu, Mali, Kanadě, USA… Kdyby ovšem v roce 1971 z Československa neemigroval, tak to s jeho cestovatelskou vášní tak skvěle nedopadlo.

"Šel jsem pryč, abych měl v duši klid. Hrozně mi vadil ten okupační stav a s mojí nevymáchanou pusou jsem měl potíže," vzpomíná, že utekl ve svých 25 letech. Zvolil Švýcarsko kvůli horám i neutralitě a vžité demokracii. Když nyní hovoří o domově, tak o Švýcarsku, přestože do Česka někdy zajíždí přednášet o svých cestách a v Rabštejně nad Střelou má domek.

"Záhy po emigraci jsem vylezl na Kilimandžáro v Tanzanii a pak na sedmou nejvyšší horu světa Dhaulágirí v Nepálu." Vypadá to, že kde nejsou kopce, tam dnes 72letý horolezec nejezdí. "Mám rád pohyb v horách, ale nejdůležitější jsou pro mě lidé, se kterými se na cestách potkávám."

Lukeš není sběratelem dobytých vrcholů, ale do duše si ukládá lidi kolem nich a jejich vztahy i názory. "Letos v Peru mě zaujalo, jak se tam děti ráno před školou vítají, dávají tvářičku na tvářičku. To člověku srdce poskočí. Nebo v Tibetu vám berou z rukou výstroj, oblečení, zkoušejí si to, ale aby vám záviděli, to nepřipadá v úvahu."

Tibet: Obyvatelé, které Čína nezlomí

jarvis_5c07c588498e6a73a0bf6cb0.jpeg
Foto: archiv www.mireklukes.ch

O každé z navštívených zemí vypráví Čestmír Lukeš s nadšením, ale Tibet mu víc než učaroval. Byl tam už pětkrát, přestože původně se chtěl této krajině vyhnout.