Stěhování magnetických pólů nevěstí nic dobrého

Magnetické pole není něco, na co by se dalo moc spoléhat. Naznačuje to epizoda, která se odehrála přibližně před 41 tisíci lety a do vědeckých prací vstoupila od názvem Laschamp Event. Geofyzik Norbert Nowaczyk z Helmholtz Zentrum Potsdam, který nedávno studoval stopy této události v sedimentech ze dna Černého moře, o tom říká: "Tehdy došlo ke krátkodobé změně geometrie zemského magnetického pole, která trvala jen přibližně 440 let a intenzita pole při tom klesla na čtvrtinu dnešní běžné hodnoty. Vlastní přepólování přitom trvalo pouhých 250 let a magnetické pole mělo po tu dobu jen pět procent dnešní intenzity. Kvůli tomu Země prakticky ztratila svůj ochranný štít a tvrdé záření mohlo dopadat až k povrchu."

Existence Laschamp Event je známá už téměř půl století, data získaná z černomořských sedimentů ale dovolila zpřesnit její časový průběh. Porovnáním s výsledky získanými na jiných místech planety (Grónsko, Havaj) se podařilo prokázat, že šlo o celoplanetární jev, kdy si zemské magnetické póly nakrátko vyměnily místa, aby se pak zase vrátily zpět. Pozdější studie odhalily další takovou epizodu v době ještě o nějaké to tisíciletí bližší: říká se jí Mono Lake a odehrála se přibližně před 34 tisíciletími.

Ve zhruba stejné době, kdy se projevila Laschamp Event, došlo na Zemi k výrazným klimatickým změnám, na jihu nynější Itálie explodoval supervulkán Campi Flegrei a vyhynuli neandertálci. Jestli a jak spolu tyto jevy souvisejí, se zatím nepodařilo prokázat, za téměř jisté se však považuje, že tvrdé kosmické záření pronikající až na povrch může způsobovat genetické mutace, nebo dokonce vymírání druhů. Někteří vědci se domnívají, že mělo vliv i na evoluci našeho druhu. V dnešní době by dramatické rozkolísání geomagnetického pole navíc mohlo ovlivňovat elektroniku, telekomunikace a energetickou infrastrukturu.

Laschamp Event a Mono Lake byly z hlediska dějin Země jen krátkodobé a nepříliš významné epizody. Kromě takových ale dochází k trvalému přepólování magnetického pole, při němž jsou doprovodné jevy výraznější a dlouhodobější. Geologický záznam prokázal, že se tak děje každých přibližně 300 až 500 tisíc let. Jenže poslední výměna pólů se odehrála už před 770 až 795 tisíci lety, takže jev, který by mohl být apokalypsou, nabírá podezřelé zpoždění.

Nechybějí ale názory, že přepólování už vlastně začalo, protože poslední dobou se magnetické pole mění rychleji než dřív. Záznam zemského magnetismu v geologických vrstvách totiž vypovídá o tom, že v období před změnou dochází ke slábnutí pole a zrychlenému pohybu magnetických pólů. A právě to se děje i dnes. Zatímco na počátku 20. století severní magnetický pól za rok změnil polohu v průměru o pět kilometrů, nyní už je to o víc než 50 kilometrů. Současně intenzita zemského magnetického pole zeslábla přibližně o 10 procent (jiné zdroje mluví o 15 procentech).

Kosmické dynamo chrání život

Vznik geomagnetického pole má na svědomí struktura železoniklového jádra planety. To se skládá z pevného vnitřního jádra a polotekutého vnějšího jádra, které se otáčí rychleji než povrch Země. Protože je elektricky vodivé, funguje jako jakési dynamo a vytváří magnetické siločáry, které obklopují Zemi jako slupky cibule. Magnetické póly jsou lokality, kde tyto siločáry protínají zemský povrch a nejsou totožné s geografickými póly − mohou být od nich vzdálené stovky kilometrů, i když jsou ve stejných polárních oblastech.