Z bankovní rady České národní banky odchází koncem listopadu po dvanácti letech jeden z jejích nejvýraznějších členů − viceguvernér Vladimír Tomšík. V rozhovoru pro týdeník Ekonom říká, že úrokové sazby mohou pozvolna stoupat dále, pochvaluje si i provedení kurzového závazku. Ale své nástupce v bankovní radě varuje, že v oblasti finanční stability je ČNB nyní ani ne ve třetině své mise, a čeká ji tak ještě spousta práce. Základem by podle něj měly být zákonem stanovené pravomoce centrální banky, které by jí umožnily dohlížet nad parametry úvěrů na bydlení.

Nad otázkou, co se v ČNB nejvíce naučil, říká, že ničeho se nedá docílit rychlou změnou, ale jen kaskádou dobře seřazených malých kroků: "Zkratky prostě neexistují."

Co vám šlo hlavou, když jste z okna viděl před pár dny nekonečnou frontu lidí, kteří si v ČNB chtěli vyměnit dvacetikoruny za ty s portrétem T. G. Masaryka?

Mě to potěšilo. Ukázalo to zájem veřejnosti oslavit sto let republiky a také zájem o české peníze. Mám radost, že lidé chtějí mít u sebe něco, co jim bude to výročí připomínat.

Obávám se ale, že u nás je fiskální politika procyklická. Výdaje státu se zvyšují s růstem ekonomiky a naopak krátí, když přijde recese.

A teď ke korunám v trochu větším množství. Česká národní banka čtyřikrát za sebou zvedla základní úrokovou sazbu, naposledy v listopadu. Je na 1,75 procenta. Evropská centrální banka stále zůstává na nule. Můžeme od ECB tak razantně odskakovat?

Jednoznačně říkám, že můžeme. Historie ukazuje, že je to v naší moci, a ukázalo se, že je to i dobře. To je přece krása nezávislé měnové politiky a zároveň plovoucího kurzu, že máte tuto možnost. V minulosti jsme byli pod úrovní sazeb ECB i nad nimi a mohli jsme také použít jinou nekonvenční měnovou politiku než ve Frankfurtu.

Krása to je pro centrálního bankéře, ale má to i výsledky?

Pár faktů: Dříve jsme obnovili hospodářský růst, máme historicky nejnižší míru nezaměstnanosti a navíc jsme plně v tolerančním pásmu inflačního cíle.

Dobře, ale ještě na jaře mi přišlo, že spousta ekonomů zdůrazňuje, že od ECB se tolik odskakovat nesmí a že vše vyřeší posilující koruna. Výsledek je ale o dost jiný: čtyři zvýšení a poněkud líná koruna.

Každý, kdo s vámi mluví upřímně, vám musí říct, že nikdy nelze přesně stanovit, o kolik lze odskočit od euro­zóny, tedy našeho hlavního obchodního partnera. ČNB jde proto vždy cestou postupných kroků, abychom včas mohli reagovat na změnu a zároveň nedělat velké výkyvy v ekonomice.

Měla by ČNB dál postupně a opatrně stoupat po těch "čtvrtkách" k vyšším úrokovým sazbám?

ČNB je transparentní a publikuje své prognózy včetně předpokladů těchto analýz. Takže když se podívám na tu aktuální, pokud nepřijde nějaký šok, je jistě namístě pokračovat dál.

jarvis_5bec14c2498e15d21fd2c524.jpeg
„Dnes už nepotřebujeme dotace do finančních produktů, konkrétně do stavebního spoření,“ říká Vladimír Tomšík.
Foto: Tomáš Nosil

Ekonom David Marek udělal takovou vtipnou "ornitologickou" typologii centrálních bankéřů od největších měnových holubic po největší jestřáby. Samozřejmě že měnové kontexty byly dost různé, ale stejně − vy jste vyšel jako jedna z největších holubic. Máte skutečně měnově holubičí povahu?

Tato ornitologie je dle mého soudu už dávno překonaná. Díváme se přece hlavně na stabilitu vývoje inflace a na to, jak dosáhnout inflačního cíle. Nejde tedy primárně o ornitologii, kdo jak hlasoval mimo konsenzus.

Dobře, to je měnová politika. Ale podle mého jste byl v radě členem, jehož pravomoci se snad nejvíce rozrostly, a to v oblasti finanční stability. Zatímco měnová sekce řeší pořád plus minus to samé, pod vámi se rozbujela neuvěřitelná plejáda všech možných makroobezřetnostních opatření. Co je to nejpodstatnější?

Kdybych měl vypíchnout jednu věc, jsem přesvědčený, že se nám povedlo tím, čemu říkáme makroobezřetnostní opatření, zmírnit − ne zastavit − spirálu, která se roztáčela mezi poskytováním hypotečních úvěrů a růstem cen nemovitostí.

Je to opravdu spirála?

Když nemáte na nemovitost dost prostředků, nekoupíte si ji. Přijde někdo další v podobné situaci a také si ji nekoupí. Jedině když se změkčí pravidla pro poskytování úvěrů, můžete na ni dosáhnout. A takto vzniká spirála. ČNB viděla nerovnováhu mezi tempem růstu úvěrů a cen nemovitostí ve srovnání s růstem disponibilních příjmů domácností. Takže jsme si zákonitě kladli otázku, jak jsou lidé připraveni na to, až přijdou horší časy, i když ty třeba nemusí být hned za rohem.

A odpověď?

Častým argumentem bylo, že bydlení je základní věc, které se lidé nebudou chtít vzdát, takže svoji první nemovitost budou držet, aby měli střechu nad hlavou. Jenže my se na to musíme dívat i jako makroekonomové. Dobře, základem za těžších časů bude splácení nemovitosti. Co uděláte? Omezíte výdaje na vše ostatní. A tím klesne poptávka domácností a hubená léta ještě více prohloubíte. To je pro ekonomiku velký problém.

Jak s makroobezřetnostními opatřeními dál? Guvernér Jiří  Rusnok před pár dny natvrdo řekl, že ČNB po­třebuje zákonem dané pravomoci nad parametry úvěrů...

Je nepochybně namístě, aby tady zákon o ČNB s těmito pravomocemi byl. V této souvislosti zmíním jedno ze svých zásadních ponaučení z těch dvanácti let v bankovní radě. Měnová politika musí být opravdu nezávislá, aby mohla zaručit cenovou stabilitu. Ale politika finanční stability − jak živelně vznikala v posledních letech − ještě stále nedosáhla takové nezávislosti jako ta měnová. A když nebudeme mít pravomoci nutné pro to, abychom veřejnosti mohli garantovat finanční stabilitu, budeme mít pořád jen omezené nástroje a omezenou akceschopnost.

Ale přece dobře víte, jaký politický virvál způsobilo, když jste se o takovou úpravu u zákonodárců pokoušeli.

Ano, byla to velká politická diskuse. To ponaučení pro mě ale je, že o to více ten zákon potřebujeme, abychom již byli přichystáni na další krize a nemuseli být závislí na budoucích politických náladách. Ale jsme ochotni ukázat, že opravdu neřešíme aktuální problém, takže zákon může být platný, ovšem s odloženou účinností.