Pomoc asistenta potřebuje zhruba jedenáct procent žáků základních škol, odhadla Česká školní inspekce ještě před tím, než vstoupil do praxe zákon o inkluzivním vzdělávání. Odhadovaných jedenáct procent odpovídá zhruba osmdesáti až devadesáti tisícům žáků, kteří potřebují pomoc, již jim nemůže dát učitel. I kdyby se o jednoho asistenta nakonec dělili tři, ale i třeba pět žáků, pořád to dělá dvacet až třicet tisíc asistentů. Přitom v realitě, nyní, kdy začal třetí rok inkluze, jich na školách působí zhruba osmnáct tisíc. Ministerstvo školství zjišťuje, že je to drahé, a školy zase, že sehnat asistenta (bez ohledu na kvalitu) je poměrně náročný a často nesplnitelný požadavek.

Přitom rozhodně neplatí, že by tady bylo osmdesát až devadesát tisíc dětí s lehkým mentálním postižením a že by jejich počet neustále narůstal. Spíš naopak. V letech 2009−2016 klesl počet dětí s lehkým handicapem, tedy těch, kterých se týká inkluze, skoro ze tří procent na necelá dvě. Přepočteno to odpovídá poklesu ze zhruba třiceti na sedmnáct tisíc dětí. Což by zhruba odpovídalo počtu asistentů. Až na to, že zmíněný pokles nevychází z nějakého kvalitativního skoku dětí, ale spíše z nové metodiky, která mezi handicapované přestala (chtělo by se říci konečně) počítat děti, které vyrůstají v sociálně slabých rodinách a jejichž znalosti světa jsou kvůli tomu hodně pod průměrem toho, co si představuje běžná populace i mnozí učitelé. A až na to, že změna metodiky neznamená, že by i tyto děti nepotřebovaly pomoc.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč je lepší investovat do dětí v rámci inkluze než platit nekvalifikovaným a nezaměstnatelným dospělým sociální dávky.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se