Redaktor Hospodářských novin Ondřej Houska pravidelně shrnuje nejdůležitější zahraniční události uplynulého týdne. Co se děje v Itálii a proč je Matteo Salvini rád, že mu Brusel neschválil rozpočet? Co čeká britské turisty v případě tvrdého brexitu? Proč se dá v brzké době očekávat výpad prezidenta či premiéra vůči novému ministru zahraničí Petříčkovi? Jsou ženy v politice méně náchylné ke korupci? A za co chválí Apple EU?

Vztyčený prostředníček z Říma

Politici jsou rádi, když mohou voličům předvést, že bojují s nějakým nepřítelem. Dvojnásob to platí o politicích označovaných termínem populističtí. Takoví jsou u moci v Itálii, kde vládne protestní Hnutí pěti hvězd a krajně pravicová Liga. Jakého nepřítele mají, je jasné – Brusel, tedy Evropskou unii.

Evropská komise tento týden zamítla návrh rozpočtu, který jí italská vláda poslala. Neudělala nic jiného, než že postupovala podle pravidel, po jejichž přijetí volali v reakci na dluhovou krizi v eurozóně všichni. Pro politiky, jako je například italský ministr vnitra Matteo Salvini, je krok komise darem z nebes. Může dál útočit na údajné bezejmenné byrokraty s nulovou legitimitou, kteří chtějí jeho zemi diktovat.

Ono ale vlastně není příliš podstatné, jak spor Itálie s Bruselem dopadne. Důležitější je, jestli se Itálie dostane pod tlak trhů, pokud by začaly pochybovat o tom, že je její státní dluh udržitelný. To je vývoj, který by měli Salvini a jeho kolegové sledovat především. Italská vláda by samozřejmě měla mít právo do rozpočtu promítnou své priority. Sráží se tady ale její nárok na suverenitu s nárokem ostatních zemí eurozóny i EU – do měnové unie Řím vstoupil dobrovolně, a tak by měl respektovat obavy ostatních států z toho, že pokud podkope stabilitu eura, následky ponesou všichni.

Že je možné skloubit sliby voličům s respektem ke společným pravidlům, ukazují španělští socialisté. Ti našli peníze například na zvýšení důchodů nebo minimální mzdy, aniž by zároveň ostatním členům eurozóny ukázali vztyčený prostředníček.

Italy salvini

Fronta na vstup do Evropy

Představa, že britský turista musí vyplnit třístránkový formulář, zaplatit v přepočtu 1500 korun a čekat až šest týdnů na to, jestli dostane povolení odjet do Prahy nebo Paříže, zní hodně nepravděpodobně. Ale přesně taková situace může nastat, pokud Británie vystoupí z Evropské unie bez jakékoliv dohody.

Evropská komise představila možnosti, jak v případě brexitu bez dohody postupovat. Jednou z nich je i to, že Britové cestující do zemí EU budou potřebovat víza, stejně jako je potřebují například Rusové nebo občané, řekněme, afrických států.

V praxi asi nastane snaha najít nějaký přijatelnější kompromis, i kdyby se jednání zhroutila a nastal takzvaný divoký brexit. Ale i když britský odchod proběhne v rukavičkách, po skončení různých přechodných období se Britům cestování do unie tak jako tak ztíží. V rámci snahy o zvýšení bezpečnosti EU zavádí systém podobný tomu ve Spojených státech – tam musí občané zemí, jako je Česko, kteří nepotřebují vízum, na internetu předem požádat o cestu do USA, zaplatit poplatek a počkat, jestli dostanou svolení.

Tento systém má v EU začít fungovat od roku 2020 a bude se vztahovat i na Brity. Není na tom vůbec nic divného. Když se rozhodnete odejít z nějakého klubu, je logické, že už nemůžete čerpat výhody, které členství v něm přináší.

To je ovšem konstatování, které zdaleka ne všichni v Británii chápou. A tak premiérka Theresa Mayová své kolegy z Konzervativní strany stále nedokázala přesvědčit o tom, že pokud má dojít k brexitu po dohodě, bude muset Londýn slevit ze svých požadavků. Dohoda mezi EU a Británií přitom musí být hotová v prosinci. Je na ni tedy už jen pár týdnů.

P207 07F BritoveUE Shutterstock iPad

Více žen, méně korupce

S větším počtem žen působících v celostátní vládě nebo na úrovni místní samosprávy klesá na daném území riziko korupce. Tvrdí to studie vědců publikovaná v odborném časopise Journal of Economic Behavior & Organization. Informoval o tom server Visegrad Insight.

Autoři studie porovnali situaci ve 155 regionech v 17 evropských zemích. A vyšlo jim, že ženy, které jsou u moci, jsou méně náchylné ke korupci než muži. A tím pádem jsou regiony, v jejichž vedení stojí ženy, méně zkorumpované než ty, v nichž jasně dominují muži. Studie nedokazuje, že by ženy byly obecně méně přístupné korupčnímu jednání než muži. Tvrdí ale, že ženy jsou "čistší", pokud se dostanou do veřejných funkcí. V nich jsou prý méně náchylné k braní úplatků než muži.

Závěr autorů studie je jasný: "Účast žen v politice by měla být podporována nejen z důvodů dosažení rovnosti pohlaví, ale i proto, že s sebou nese pozitivní průvodní jevy – snižuje korupci." Jak už to bývá, kritici si jistě najdou celou řadu výmluv, proč nevzít v úvahu tento výzkum, stejně jako jiné argumenty směřující k tomu, že by bylo žádoucí dostat do politiky více žen.

Připomeňme si americké prezidentské volby z roku 2016. Ne, Hillary Clintonová nebyla ideální kandidátkou. Ale to, co jejímu soupeři Donaldu Trumpovi bez problémů prošlo, jí neprošlo ani omylem. Američané si o ní utvořili názor, že je zkorumpovaná – vždyť přece jako ministryně zahraničí používala soukromý e‑mail, takže kdoví, co tajila. To, že Trump jako první prezidentský kandidát za mnoho let odmítl zveřejnit své daňové přiznání, vadilo mnohem méně.

P207 07F ZenyPolitika Shutterstock iPad

Byrokracie z Bruselu

Evropská komise pod vedením Jeana‑Clauda Junckera se chlubí tím, že razantně snížila počet návrhů, které předkládá. Reaguje tak na kritiky, kteří Brusel obviňují z toho, že země Evropské unie zaplavuje byrokracií.

Ono je to ale trochu jinak. A to jak z hlediska tvrzení komise, že produkuje méně papíru, tak co se týče zmíněných kritiků na adresu bruselské byrokracie. Junckerova komise předložila během let 2014–2018 370 legislativních návrhů, spočítal server Politico.

To je zhruba o čtvrtinu méně, než co vyprodukovala za poslední čtyři roky svého fungování Evropská komise vedená Josém Manuelem Barrosem. Současná komise ale dochází k lepším číslům tak, že některé návrhy bere jako balíček a tvrdí, že jde o jednu iniciativu, byť se každý takový balíček skládá hned z několika "eurozákonů", upozornil server Politico.

Podstatnější jistě je to, jestli komise předkládá návrhy, které jsou důležité a potřebné, nebo jde jen o zbytečnou byrokratickou zátěž. Posoudit to je často věcí subjektivních preferencí – někomu může například návrh na zákaz plastů na jedno použití připadat jako nezbytný krok k čistší planetě, jiný to může považovat za zbytečnost.

Faktem zůstává, že tu nejhorší a nejotravnější byrokracii neprodukuje komise, ale my sami – to, že v Česku trvá stavba dálnic nebo bytů násobně déle než v řadě jiných zemí nebo že firmy stráví nad daňovým přiznáním stovky hodin ročně, to nám skutečně žádný Brusel nenadiktoval.

A worker adjusts and cleans the logo of the European Commission at the entrance of the Berlaymont building

Potlesk pro Petříčka

Nový ministr zahraničí Tomáš Petříček jel na svou první zahraniční cestu do Německa. Nikoliv na Slovensko, jak bývá zvykem. Jestli to byl záměr, nebo jen náhoda ovlivněná například časovými možnostmi Petříčkových zahraničních kolegů, nevíme.

Důležitější je, co Petříček v Berlíně říkal. Poskytl rozhovor deníku Süddeutsche Zeitung – při jehož čtení se nestačíme divit. "Chceme aktivně spolupracovat na zachování liberálního mezinárodního řádu," prohlásil ministr.

Zdůraznil, že země visegrádské čtyřky jsou pro Česko spojenci, ale zároveň se vymezil vůči Polsku a Maďarsku – podle něj by mělo být normální, že kritika je možná i mezi partnery, zvláště když panují pochybnosti například ohledně polské justiční reformy.

Petříček taky německému deníku řekl, že se cítí vázán hodnotami revoluce roku 1989. Konkrétně zmínil demokracii, právní stát, svobodu tisku a rovnost příležitostí. Na Petříčkovu adresu nezbývá než říct – výborně. Ministr zahraničí, který začne jasně zdůrazňovat, že Češi velmi profitují ze současného mezinárodního řádu a je v jejich zájmu ho udržet a že partnery ve V4 přece nemůžeme jen slepě hájit, je přesně to, co naše diplomacie potřebuje.

Teď je jen otázkou, jak dlouho bude trvat, než na Petříčka zaútočí prezident Zeman nebo premiér Babiš. Nebo oba. Z této trojice je Petříček mocensky zdaleka nejslabším článkem. Kritická zmínka o Maďarsku Viktora Orbána, to je něco, co premiéra ani prezidenta rozhodně nepotěší. A je otázka, jestli vůbec Petříček najde uznání ve své so­ciální demokracii. Ta dnes úplně nepůsobí jako proevropská a prozápadní politická strana.

German Foreign Minister Heiko Maas

Apple chválí EU

Evropská unie se dočkala pochvaly od firmy, která patří k těm, jež jsou podle lidí nejvíce "cool" – od Applu. Jeho šéf Tim Cook nešetřil slovy chvály na adresu EU za její přísné normy týkající se ochrany soukromí. Zbytek světa včetně Spojených států by měl podle Cooka EU následovat.

Šéfovi Applu se líbí norma proti zneužívání osobních dat známá jako GDPR, která v Česku vzbudila řadu protestů. Je příznačné, že v jiných zemích unie předmětem takových vášní zdaleka nebyla. Cook se otřel o další firmy z kalifornského Silicon Valley.

Nejmenoval, ale bylo zřejmé, že má na mysli Facebook či Google. Podle něj by se měly přestat bránit přísnějším pravidlům pro ochranu osobních údajů. Facebook se dostal na přetřes hlavně kvůli skandálu, který odhalil, že firma poskytla soukromá data milionů svých uživatelů společnostem, které se následně snažily ovlivnit výsledky voleb v různých zemích.

To, co Cook říkal, se může dobře poslouchat. Jenže Apple není žádný svatoušek. Podobně jako třeba Google platí v Evropě jen zcela minimální daně. Jeho skutečná daňová sazba je až směšná, často byla hluboko pod jedním procentem. Ono se dobře mluví, když vás to nic nestojí. Evropská komise už Applu nařídila na daních v Irsku, kde má evropské sídlo, doplatit 13 miliard eur, tedy přes 330 miliard korun. Apple zaplatil, ale proti rozhodnutí se odvolal k soudu.

Francie kromě toho táhne iniciativu, aby internetoví giganti platili daň z obratu ve výši tří procent. K přijetí návrhu je potřeba jednomyslnost a na tu zastánci návrhu dosáhnou jen těžko. Proti jsou země jako Irsko či Malta, ale i Česko.

Apple CEO Tim Cook speaks during a data privacy conference at the European Parliament in Brussels