Politolog Jan Zielonka z Oxfordu letos vydal knihu, která je kritickou sebereflexí evropského liberalismu a analýzou jeho krize. Politickému středu podle něj chybí ideje a lídři. Krizi ale prohlubuje také ekonomický neoliberalismus, sociální sítě nebo vměšování Ruska, to ale podle Zielonky není dostatečně silné. "Je dost důkazů, že se Rusové snažili ovlivnit volby v USA. Ale Trump nevyhrál díky Putinovi. Vyhrál, protože to demokraté podělali," říká politolog v rozhovoru, který HN poskytl na letošním Foru 2000.

Vaše kniha se jmenuje "Kontrarevoluce: Liberální Evropa na ústupu". Hodně napínavé z tohoto pohledu budou příští rok na jaře volby do Evropského parlamentu, na které se populisté pečlivě chystají. Co konkrétního by evropští lídři měli před nimi dělat, aby začali čelit vlně populistické kontrarevoluce?

Politici se musí mobilizovat, aby vyhráli volby, protože jinak jsou politicky mrtví. Dlouhodobá strategie v politice nefunguje. Ale na druhé straně můžete říci, že se pořád konají nějaké volby, a pokud nepřijmete dlouhodobou perspektivu, tak nemůžete přemýšlet strategicky. Pokud věříte tomu, čemu já – že antiliberální síly jsou tak silné, neboť liberálové jsou tak slabí – tak musíte přemýšlet o tom, jak obnovit důvěryhodnost liberálů, jak znovu získat důvěru voličů. Ale volby se obvykle soustředí na obviňování těch druhých. Říkáme o nich, že jsou neracionální, nezodpovědní, symbol zla. A druhá strana dělá to samé, je to jako zrcadlo či ping pong. Domnívám se, že obnovím důvěru voličů tím, že na prvním místě přiznám chyby, pak vyměním lídry, pak se pokusím vytvořit nový program, který pomalu domluvím s voliči. Když tohle ale děláte v předvolebním čase, tak přiznáním chyb jen umožníte druhé straně vyhrát. Měnit lídry před volbami je také riskantní. 

Voliči ale dneska nepodporují ve větší míře extremistické síly. Jen nechtějí volit ty, kteří jsou u moci dvě tři dekády. Podívejte se třeba na Švédsko, tam extrémní pravice nezískala mnoho hlasů. Ale středové strany voliče ztratily. A hlasy získaly spíš nové strany. To samé se stalo v Polsku. V parlamentu je pět stran a dvě z nich vznikly pár měsíců před volbami. V Itálii Salvini nevyhrál, byl třetí. Snažím se říci, že idea, že je třeba se soustředit jen na další volby, vypadá racionálně, ale má své dopady. Ti, kteří tu vládnou už dlouho, budou říkat, dívejme se spíš dopředu, ale pokud se nepodíváte do zrcadla a nepřipustíte chyby, tak neobnovíte důvěryhodnost.

Vaše kniha je takové velké zrcadlo. Zaznamenal jste na ni nějaké reakce evropských politiků?

Velmi málo. Politici ukazují prstem jen na své oponenty a ti dělají to samé. Problém je, že liberálové – tedy pravý a levý střed – byli u moci. Italská Demokratická strana třeba kritizuje vládu, že dává víc peněz nezaměstnaným s tím, že je to plýtvání veřejnými penězi. Říkají: měli bychom šetřit, protože jsme zadluženi, měli bychom spíš investovat. To ale není moc legitimní. Proč to ta strana nedělala, když byla u moci, proč neprosadila ty investice?

Byly nějaké reakce liberálních kruhů na knihu ve smyslu, že ano, to je ta sebereflexe, kterou jsme potřebovali?

Naštěstí to nebyl kámen hozený do moře, dostalo se jí pozornosti v médiích a vlastně i mezi politiky. Pracuji s politiky čtyřicet let a nikdy jsem nepotkal žádného, který by neřekl, že to všechno ví líp. Politici ale mají na rozdíl od médií či intelektuálů demokratický mandát. My můžeme navrhovat či kritizovat, ale oni musí rozhodovat.

V knize kritizujete i ekonomický neoliberalismus. Ve střední Evropě byl ale růst posledních dekád právě založen na neoliberálním přístupu. Jak to změnit, když je na tom postavený náš ekonomický úspěch?

Nemyslím si, že matkou úspěchu v ekonomice je nutně neoliberalismus. Zmínil bych i jiné matky, třeba Německo, které bylo motorem růstu a využívalo levné a přitom vzdělané pracovní síly. To nutně nemusí být neoliberalismus, ale ekonomická geografie. A dá se najít mnoho dalších důvodů, proč jsme měli hospodářský úspěch. Demokracie, která umožnila firmám fungovat tím nejlepším možným způsobem. Dobré vzdělání a odhodlání dohnat (Západ). To nemá nic společného s neoliberalismem. Bankovní sektor ve střední Evropě je v rukou nadnárodních firem.

Ale ten se teď vrací zpět do státních rukou, v Polsku a v Maďarsku už má stát více než padesát procent bank pod kontrolou…

Ano, ale není to tak důležité. Vlády jsou mnohem úspěšnější ve svém tahu ovládnout soudnictví nebo média než banky. Důležitější otázka je, zda mladí lidé chtějí být prekariátem. Pokud nechtějí, tak máme problém.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Odkud mají liberálové velké ideje a lídry brát?
  • Je cestou zvýšení role státu v ekonomice, jako to předvádějí Polsko a Maďarsko?
  • Je potřeba regulovat sociální sítě?
  • Jaký je vliv Ruska na erozi demokracie v Evropě?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se