Za necelých deset let vybudoval osmadvacetiletý Josef Průša ze své firmy Prusa Research jednoho z největších světových výrobců 3D tiskáren. Z pražských Holešovic putuje každý měsíc do celého světa šest tisíc typicky černooranžových tiskáren, na kterých se tisknou strojní součástky, hračky, doplňky pro domácnost i modely orgánů lidského těla. Díky příznivé ceně a kvalitě tiskáren zažívá Průšova firma raketovou expanzi − za poslední tři roky vzrostly její tržby o 17 tisíc procent a letos by poprvé měly přesáhnout miliardu korun. Prusa Research tak letos ovládla žebříček nejrychleji rostoucích technologických firem ve střední a východní Evropě.

Čím to je, že tak rostete?

Je to jednoduché. Staráme se o zákazníky a máme dobře naceněný produkt bez nesmyslných marží. Když jsou lidé spokojení, řeknou si to mezi sebou. Nemáme marketingové ani prodejní oddělení, jen sedíme a přijímáme objednávky.

V čem se o zákazníky staráte lépe než konkurence?

Zákaznickou podporou se holedbají všichni, ale když se vám porouchá pračka, zkuste napsat výrobci, jestli vám poradí. Když má náš zákazník problém, skočí na live chat a nejpozději do čtvrt hodiny mu někdo od nás odpoví.

Vaše tiskárny stojí kolem 20 tisíc korun. Jak se vám daří držet cenu níž než ostatní?

Určitě nejsme nejlevnější, ale v segmentu kvalitních tiskáren patříme k těm levnějším. Máme nejlepší poměr ceny a výkonu. Místo super designu, který by vypadal jako od Applu, se snažíme, aby to dobře tisklo. Na naší tiskárně není žádná součástka zbytečná. Mně i spoustě dalších lidí připadají naše tiskárny ve své jednoduchosti krásné, ale má to i spoustu výhod. Když je potřeba něco opravit nebo provést údržbu, je to velmi snadné.

Tiskárny Prusa si oblíbili hlavně amatérští a poloprofesionální zákazníci. To byla od počátku vaše strategie?

Nevím, jestli máme nějakou strategii. Hobby uživatelé jsou nejvíc vidět, protože mají čas se věnovat sociálním sítím a lidem pak připadá, že z našich tiskáren vycházejí hlavně různé figurky a podobné drobnosti a dívají se na to skrz prsty. Ono to tak ale úplně není.

Kdo tedy vaše tiskárny typicky používá?

My většinou nevíme, jestli má tiskárnu pro sebe nebo do firmy. Teď jsme byli v Kalifornii a tam má jedna nemocniční laboratoř deset tiskáren, na kterých si před operací tisknou modely orgánů podle výsledků CT, aby věděli, jak to uvnitř vypadá, ještě než do člověka říznou. Někteří lidé si pořídí jednu tiskárnu na hraní, pak zjistí, že jim to jde, udělají si z toho byznys, objednají dalších deset tiskáren a tisknou pro lidi na zakázku.

Vaše firma je slavná i tím, že si součástky tisknete na vlastních tiskárnách v automatizované farmě. Jak velká část výsledného produktu tímto způsobem vzniká?

Asi 30 procent. Rozhodně se nesnažíme vytisknout za každou cenu co nejvíc součástek. Děláme to tam, kde nám to šetří práci. Netiskneme například elektroniku, to ani nejde, tu dovážíme z USA. Trysky importujeme z Británie, motory u nás ani nikdo neumí vyrobit, ty vozíme z Číny. Je to poskládané z dílů z celého světa, ale většinu obrábění děláme v Česku.

Technologické start-upy obvykle shánějí investory. Vy to označení nemáte rád, ale jak se vám podařilo rozjet firmu bez nich?

My jsme úplně bez investorů. Já jsem dostal od otce 200 tisíc korun, založil jsem společnost s ručením omezeným a z toho jsem to celé vybudoval. Samozřejmě že jsme start-up, jen si občas dělám legraci, že v Česku start-up znamená, že firma první čtyři roky nevydělává, jen hledá investice a nemá často ani žádný byznysplán. Tato firma vydělává úplně od začátku každý měsíc.

Některé start-upy ale uspějí i s modelem, který se vám nezdá.

Mě otec vychoval v klasickém rodinném podnikání, které je mi bližší než tyto triky.

V čem podniká váš otec?

Teď už moc nepodniká, ale byl truhlář a měl na Vysočině obchody s nábytkem.

jarvis_5bc727b4498e15d21ef51515.jpeg
Na pravém předloktí má vytetované ozubené kolo coby symbol otevřeného softwaru, na pravém rám jedné ze svých tiskáren. „To jsem si nechal vytetovat loni, když americký časopis Make vyhlásil naši tiskárnu Mk2 jako nejlepší na světě,“ říká zakladatel a šéf firmy Prusa Research Josef Průša.
Foto: Tomáš Nosil

K podnikání jste se tedy dostal už v rodině?

Když jsem vyrůstal, otec i matka podnikali a pořád byli ve firmě. Když jsem začínal, vůbec mi nepřišlo divné pracovat do deseti hodin večer nebo o víkendech. Pro spoustu normálních rodin, ve kterých se do toho někdo pustí, je to potom dost velký šok.

Odkud z Vysočiny pocházíte?

Ze Sedletína, to je kousek od Havlíčkova Brodu a Chotěboře. Tam jsem chodil na gymnázium. Pak jsem chvilku bydlel s rodiči v Brodě a potom jsem odešel do Prahy na Vysokou školu ekonomickou.

Tam jste šel kvůli podnikání?

Vůbec ne. Nevěděl jsem, co bych chtěl dělat, tak jsem šel na VŠE, protože jsem slyšel, že je to tam lehké. O prázdninách mezi gymnáziem a vysokou školou jsem se ale dostal k technologiím, o nichž jsem netušil, že mě tak baví, a na VŠE jsem měl potom naštěstí spoustu času, tak jsem začal podnikat. Ta škola navíc nebyla nijak zázračná, byla tam spousta zapšklých profesorů, kteří trvali na oslovení profesor, přestože ten titul neměli. Tak jsem ukončil studium, založil firmu a začal podnikat.

Ke 3D tisku jste se dostal kvůli součástkám na hudební mixážní pult. Vy jste byl DJ?

Bavila mě muzika, hrával jsem a začal jsem stavět controllery. Potřeboval jsem různé ovládací prvky, knoby a fadery, a tak jsem se dostal k 3D tisku.