Ještě uprostřed léta vůbec nepomýšlela na to, že by mohla být ministryní práce a sociálních věcí. Nyní je už Jana Maláčová přes dva měsíce v čele resortu a hned se stala nejvýraznější členkou ministerského týmu ČSSD. Právě jejího úřadu se přímo týkají mnohamiliardové koaliční spory o navyšování důchodů, rušení karenční doby u nemocenské či navyšování minimální mzdy.

Se svou razantností rychle našla ve vládě i na tripartitě ostré kritiky jak z ANO, tak mezi zaměstnavateli. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák ji označil v rozhovoru Ekonomu za nečestnou (Ekonom 39/2018), ona ho zase nyní posílá na kurz slušného chování.

Sociální demokratku v sobě nezapře. O rušení karenční doby či prudkém navyšování minimální mzdy nepochybuje a chce otevřít další ožehavá témata, jako je dostupné bydlení či financování dlouhodobé péče ve stárnoucím Česku. Přiznává, že bez větších příjmů rozpočtu to nepůjde. Nebránila by se třeba dalšímu povinnému pojištění na dlouhodobou péči.

Ač komunální volby ukázaly, že ČSSD je na dně, Maláčová věří, že se strana může zvednout. Když si voliči spojí sociální demokracii s bojem proti chudobě a ochranou zaměstnanců, v příštích sněmovních volbách by to podle Maláčové mohlo stačit i na 15 procent hlasů.

Prezident svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák vás nedávno v rozhovoru pro Ekonom obvinil, že ničíte sociální dialog, a jako příklad uvedl dohadování o minimální mzdě. Je to tak, že když věříte svému návrhu, neohlížíte se napravo nalevo?

Je tomu přesně naopak. Pro sociální demokracii je máloco důležitější než férový a konstruktivní sociální dialog. Přicházím s návrhy a jsem schopná kompromisu.

Vždyť právě u minimální mzdy jsem z původního požadavku 1500 korun navíc od Nového roku šla na nabídku 1200 korun, což je pro mě opravdu velký ústupek.

Myslím, že se ty problémy s panem Hanákem bohužel přesunuly do osobní roviny a nemá to snad ani smysl komentovat.

Co se týče předsedy svazu průmyslu a dopravy Hanáka, tomu bych poradila, aby si zašel na kurz slušného chování.

No to právě má.

Dobré vztahy mezi ministryní práce a zástupci zaměstnavatelů jsou pro sociální dialog klíčové a pan Hanák celkem nepokrytě přiznává, že pracuje na vašem ministerském konci. Nebojíte se, že jak rychle jste dostoupala do ministerského křesla, tak ho zase rychle opustíte?

V souvislosti s projednáváním minimální mzdy se toho opravdu neobávám. A co se týče pana Hanáka, tomu bych snad jen poradila, aby si zašel na kurz slušného chování. Což platí i pro některé další členy svazu průmyslu a dopravy. Ve věcné rovině samozřejmě chápu, že členové svazu jsou neklidní, ale pro mě je to spíše důkaz, že jako sociální demokratka svou práci dělám dobře.

Takže na vládě či tripartitě nemáte pocit, že jste osamocená proti sevřenému šiku ANO a zaměstnavatelů?

Za mnou je ale také velký šik. Sociální demokracie, odbory a samotní pracující. Dostávám desítky reakcí denně, že lidé se konečně cítí být někým reprezentováni.

Tak pojďme si říct, co ty pracující čeká. U sporné minimální mzdy je na stole několik návrhů od odborářských 1500 po zaměstnavatelských 800. Vy jste nakonec slevila na 1200, Andrej Babiš krouží okolo tisícovky. Jak to dopadne?

Zde se ukáže, že jsme ve vládě schopni kompromisu. Sociální partneři se nedokázali dohodnout, takže tu shodu najde ANO a ČSSD.

jarvis_5bbdebc2498e15d21ebf5658.jpeg
„Ze všech mezinárodních průzkumů vyplývá, že dobré veřejné služby jsou tou nejlepší pobídkou, aby se lidé po narození potomka vrátili do práce,“ říká Jana Maláčová.
Foto: Josef Horázný

Teď bych se mohl zeptat na brutální nárůst z osmi tisíc korun ještě před pěti lety na 12 200 nyní a vy byste jistě řekla, že je to v pořádku. Tak se zeptám jinak: neměla by se rozpojit minimální mzda pro ty opravdu nejchudší od zaručené mzdy, která je minimem pro jednotlivé profese a která podniky trápí mnohem více, když automaticky skáče s tou minimální?

Snažíme se to vyřešit nějakým automatickým mechanismem navyšování, aby to dále nezáviselo na politické libovůli a aby to bylo pro zaměstnavatele předvídatelné. A tak to předpokládá i programové prohlášení vlády. Před pár týdny jsme do meziresortního řízení právě takový návrh poslali a myslím, že na tomto mechanismu je shoda napříč politickou scénou.

Ale shoda není v tom, na jaké procentní částce by to mělo být zafixováno k průměrné mzdě, že?

Přesně tak. Zástupci zaměstnavatelů navrhují 40 procent, my 50 procent. Pokud se shodneme, že ekonomika je založena na levné práci, měli bychom být ambicióznější a posunout se od jedné z nejnižších minimálních mezd v Evropě. Rozumím ale tomu, že toho nemá být skokově docíleno za tři roky, ale třeba za pět nebo šest let.

Takže ano, pojďme se bavit o procentech, jsem připravena na kompromis, ale 40 procent je opravdu málo.

V minulosti jsme bydlení deregulovali, aniž by přišel nějaký zákon, který by chránil nejslabší. Nyní ale už problém tak nabobtnal, že se týká i střední třídy. A stát musí konečně reagovat.

Stejně jako mi přijde ne úplně domyšlené zvyšování minimální mzdy, tak bych potřeboval vysvětlit boj o karenční dobu, tedy neproplácení nemocenské za první tři dny nemoci. Chápu, že je pro ČSSD priorita tohle opatření zrušit a také se vám to od půlky příštího roku podaří, ale co s krátkodobou nemocností, která asi zase vyskočí nad středoevropský průměr jako před rokem 2009?

První věcí, na které se snad všichni shodneme, je, že by nemocní lidé neměli pracovat. Druhou věcí je, že nemocní lidé přece ani nemohou pracovat dobře. Ale nyní jsme v situaci, kdy jsou ekonomické ukazatele důležitější než lidé v této zemi. I přes dobrý stav ekonomiky a zaměstnanosti tu pracující mají strach onemocnět, protože netuší, jak na konci měsíce zaplatí svou hypotéku nebo nájem. A pokud si platíme nemocenské pojištění, tak by něco takového nemělo být přípustné.