Zdenku Homolovou to k technickým profesím táhlo vždycky. Po strojní průmyslovce začala pracovat na resonanční pile, před 14 lety se ale s manželem rozhodli, že se budou sebe­realizovat a založili si vlastní podnik na výrobu nerezových produktů. Začínali s tím, co přišlo − vyráběli schodiště, sýrařské vany, zábradlí pro sila, solárka pro koně a postupně se dostali až k příslušenství do minipivovarů.

Varny, tanky, bojlery a další desítky komponentů z malé dílny ve Smidarech u Hradce Králové používají třeba ve Klášterním pivovaru Strahov, zámeckém pivovaru Chyše, minipivovaru Loket, ale i v pivovarech ve Volgogradu, Soulu, Baku nebo Hanoji. "Díly pro jeden pivovar jsme poslali i do Severní Koreje," říká se smíchem majitelka Nerezu Cidlina, dnes už v podstatě rodinné firmy. Homolovi do ní zapojili i svého syna. Všichni tři sdílí úspornou kancelář hned vedle dílny a v průběhu rozhovoru majitelku manžel a syn tu a tam doplnili.

HN: Pijete pivo?

Zdenka Homolová (ZH): Piju a dávám přednost těm z minipivovarů.

Zdenka Homolová

Vystudovala střední průmyslovou školu strojní v Hradci Králové. V 80. letech začala pracovat na resonanční pile v Chlumci nad Cidlinou, kde se starala o administrativu.
V roce 2004 z pily odešla a s manželem založila vlastní firmu, je její jedinou majitelkou.
V podniku má na starosti administrativu a společně s manželem jej řídí.
Má dvě děti. Ve volném čase čte ráda detektivky a baví ji cestování po Česku s manželem a kamarádkami. Letos ještě s mužem nebyli na společné dovolené, ale ráda by jela na Bora Bora.

HN: Jak jste se dostali k výrobě příslušenství pro minipivovary?

ZH: Když jsme v roce 2004 začínali podnikat, brali jsme jakoukoliv práci. Nebylo to jednoduché. Dělali jsme zábradlí kolem sil, schodiště, vany pro výrobu sýra, ale mezi minipivovary jsme nebyli známí. Pak navíc přišla krize, kdy nebyly zakázky, takže jsme dělali všechno, co jsme sehnali. Ještě před tím, asi v roce 2005 nebo 2006, jsme dostali první zakázku na minipivovar a postupně jsme se na ně začali specializovat.

HN: Co všechno pro minipivovary vyrábíte?

ZH: Dodáváme vše. Většinou nám zákazník nejdříve ukáže místo, kde by minipivovar měl být, a my připravíme celou technologii. Trvá to ale často velmi dlouho, o zakázkách jednáme minimálně rok, někdy jsou to až čtyři roky. Musíme řešit, jestli se klientovi technologie do prostor vůbec vejde ještě před tím, než je přichystá. Není to tak, že bychom zakázku udělali během měsíce.

HN: Z kolika dílů se tedy kompletní minipivovar skládá a jak dlouho jej trvá vyrobit?

ZH: Je to minimálně 25 komponentů. Varna, tanky, bojlery a další věci. Snažíme se, aby bylo vše kvalitní a zároveň to bylo hezké na pohled − třeba aby byly zahlazené všechny spoje a sváry. Snažíme se také reagovat na připomínky zákazníků, abychom se zlepšovali. Menší minipivovar zvládneme vyrobit za čtyři měsíce, větší tak do půl roku.

HN: Co jste například vylepšili?

ZH: Začínali jsme třeba jen s ručním ovládáním mini­pivovaru, teď už nabízíme z části nebo plně automatizovanou technologii. I když u malých pivovarů se plná automatika nevyplatí, jelikož je drahá. Používáme také kvalitní evropský nerez, nejlépe z Itálie, Německa nebo Švédska.

HN: Kromě českých minipivovarů dodáváte své technologie i zahraničním. Jak si tam pivovary hledáte?

ZH: Většinou přes obchodníka, který najde klienta a zprostředkuje první kontakt. Potom už s ním jednáme sami. Nejdál jsme dodávali kompletní minipivovar do Venezuely, kam jsme ho převáželi námořní dopravou v kontejnerech. Jinak jsme dodávali pivovar do Ruska, Jižní Koreje, Švédska, Vietnamu nebo Severní Koreje.

HN: Jak jste se dostali do Severní Koreje?

Jaroslav Homola (JH): Jeden čas jsme spolupracovali se ZVU strojírny z Hradece Králové a oni dělali v Severní Koreji pivovar. Byli generálním dodavatelem a my jsme pro ně před pěti lety připravili varnu.

HN: A jak se tam pivovaru daří?

ZH: Nevíme, v jakém stavu tam pivovar je, nemáme žádné zprávy. Ale v Jižní Koreji byly naše minipivovary dva, ale tam bohužel není pivní tradice, a tak tam nevydržely.

Jaroslav Homola mladší (JHml.): Jedna varna z těchto pivovarů skončila v Jihoafrické republice a tanky v New Yorku a Wisconsinu. S novými majiteli jsme stále v kontaktu a zařízení využívají a stále fungují. Zkoušeli jsme se prosadit i v Austrálii, kde byl zájemce, ale tam to bohužel nevyšlo.

HN: Jsou právě v těchto zemích, kde není tak rozvinutá pivní kultura jako u nás, jiné požadavky na technologii pivovaru?

ZH: V každé části světa se vyrábí pivo jiným způsobem, tamní zákazníci jsou na to zvyklí. Někde se pivo vyrábí infuzním způsobem (jde o jednoduché rmutování piva − pozn. red.) a jinde dekokčním (takzvaný dvourmutový postup − pozn. red.). Naše varny zvládají oba postupy. Rozdíly bývají i v legislativních požadavcích, například ve Švédsku požadují jiný způsob cirkulace při čištění a mytí všech strojů a potrubí nebo mají jinak umístěné potrubí. Tomu se musíme přizpůsobit.

HN: Dodáváte i do typických pivařských zemí, jako například do Německa nebo Belgie?

ZH: Do Německa ne. Němci jsou nacionalisti a vždy si vyberou své dodavatele, i když je to vyjde třeba dráž. Takže pro nás jsou jednodušší trhy, kde vaření piva nemá tak velkou tradici.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak dělají servis ve Venezuele? Kolik ročně udělá Nerez Cidlina minipivovarů a kolik kompletní technologie stojí? To se dozvíte v rozhovoru dále.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se