Úspěšná kampaň se dnes prakticky nedá dělat jinak než skrze obraz nepřítele. Musíte si vybrat někoho, koho označíte za hrozbu, problém, potíž. Vůči němu se pak radikálně vymezíte, přičemž voličům tvrdíte, že jen vy představujete spásu proti onomu zlotřilci, proti oné hrozbě.
Je to jednoduchá poučka známá populistům všech odstínů napříč Evropou od Miloše Zemana, přes Andreje Babiše po Marine Le Penovou. Bez polarizace společnosti, bez vytvoření obrazu nepřítele jde dnes dělat kampaň ztuha. Může se nám to nelíbit, ale to je tak jediné, co se s tím dá dělat.
Tahle nová logika samozřejmě platí i pro tradiční, seriózní politické strany. Ovšem pozor: Ty si musí dávat s odpuštěním bacha, koho si za "nepřátele" vyberou, protože jejich voliči se zpravidla nedají nachytat na primitivní vzorec "migranti–neziskovky–bububu". Hledání správného nepřítele, skrze kterého lze voličům důvěryhodně odvyprávět svůj příběh, je pro ně docela komplikovaný byznys.
Co se dočtete dál
- V komentáři se dále dočtete:
- Jakou kampaň měla zvolit ODS v Praze?
- V čem se strana zmýlila?
- A proč ani v Brně se její kampaň příliš nepodařila?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
