Komunální a senátní volby budou 5. a 6. října svátkem demokracie. Ale i velkým byznysem za miliardy. Vedle velkých hráčů mají zainvestováno i mnozí menší, kteří sázejí na úspěch v jednom konkrétním městě či senátním obvodě. V posledních letech dochází k rozpadu polistopadových pořádků na mnoha radnicích a do rizikového, ale potenciálně velmi výnosného byznysu se pouští čím dál více "investorů".

Upadající tradiční strany drží nad vodou často nejrůznější úvěráři. Kvalitě české demokracie to sice mnohdy příliš neprospívá, zisky nových uskupení ale mohou být vysoké jako dosud nikdy od roku 1989.

Raketový nárůst stran

Jen od Nového roku vzniklo na 26 nových straniček a hnutí, což je více než za celý minulý rok (to se jich zrodilo jen 11). Olomoucký politolog a kdysi starosta jihomoravské Olešnice Jan Outlý říká, že tento předvolební spurt v zakládání stran kvůli pár místům na radnici není příliš šťastný: "V důsledku toho máme v Česku asi 240 stran, z valné většiny lokálního rázu. Celý systém to značně znepřehledňuje."

Podle něj není v pořádku, že poslanci novými zákony o transparentním hospodaření de facto tlačí strany k redukci jen na ty dlouhodobě životaschopné, ale pak se stejně vždy před komunálními volbami vyrojí kvůli nedomyšleným paragrafům spousta narychlo slepených hnutí zkoušejících štěstí.

Dlouhá léta bylo pro místní politické nadšence příliš složité kandidovat samostatně. Velkým městům vládly celostátní strany, ve vesnicích se většinou vytvořila jedna konsenzuální kandidátka. V letech komunálních voleb vznikalo vždy jen pár stran: v roce 1994 pět, v roce 1998 sedm a v letech 2002 a 2006 shodně devět.

Příkladem politického byznysu je Olomouc. Tradiční strany i nová hnutí jako ANO se musí obávat tamního podnikatele Roberta Runtáka.

Změna nastala, když se rozpadl dosavadní mocenský duopol ODS a ČSSD. V roce 2010 se oba garanti polistopadového vývoje stali pro voliče natolik nedůvěryhodnými a prolezlými klientelismem, že nezískali poprvé od roku 1996 ve sněmovních volbách nadpoloviční většinu hlasů. Naopak poprvé se nějaké jiné protestní straně než komunistické podařilo získat více než desetinovou podporu (Věci veřejné). Z úpadku tradičních stran povstala nová protestní hnutí, od celostátních až po mnohá komunální.

Úpadek zavedených stran a protestní nálada vybudily mnohé lokální politiky. Ti zjistili, že založení partaje není v Česku vůbec těžké. Volební zákon říká, že se komunálních voleb mohou účastnit buď registrované politické strany, nebo nezávislí kandidáti a sdružení nezávislých kandidátů. Jenže nezávislí či jejich sdružení musejí při registraci listiny odevzdat také petici s podpisy alespoň sedmi procent obyvatel obce. Už ve středně velkých městech zhruba se 16 tisíci obyvateli se tak z hlediska sběru podpisů vyplatí založit si pragmaticky jednou pro vždy stranu, protože pro její registraci stačí tisíc podpisů, se­sbíraných navíc celostátně.

V roce 2010 tak už bylo založeno 22 nových stran, 2014 dokonce 41 stran a tento rok dosud 22 stran.

Dobrým příkladem politického byznysu je Olomouc. Jí od listopadové revoluce šéfovali jen zástupci ODS či ČSSD. Nyní je končícím primátorem Antonín Staněk, který je zároveň ministrem kultury za ČSSD. Tradiční strany i nově etablovaná hnutí jako ANO se ale musí obávat tamního podnikatele Roberta Runtáka. Ten se stal známým, když patnáct let působil jako ředitel Exekutorského úřadu Přerov v tandemu s Tomášem Vránou. Přerovský úřad proslul velmi tvrdými postupy vůči dlužníkům. Vedle toho je Runták v povědomí veřejnosti pro své sbírky současného umění či sponzoringem Sigmy Olomouc. Nyní to zkouší v politice s hnutím SpOLečně, sám kandiduje na šestém místě.

Infografika: Kdo platí svátek demokracie

"Máme silný tým a dobrý program, proto si věříme na první místo," říká sebevědomě. Je vidět, že hnutí nemá problém s penězi. "Konkurenční strany mají historii, silné zázemí a zavedené značky, zatímco my jsme začali úplně od nuly. Proto jsem se rozhodl do kampaně investovat dle potřeby částku až do výše tří milionů korun," sdělil Ekonomu Runták. Zatím z transparentního účtu hnutí vyplývá, že přispěl milionem a půl.

Dalším příkladem podnikatelské strany může být hnutí Zlín 21. To už existovalo v minulých volbách, ale nyní ho převzali lidé kolem podnikatele Čestmíra Vančury. Na stranických financích je to vidět. Vančura vsadil na politický úspěch čtvrt milionu, přes firmu dal dalších 150 tisíc a 300 tisíc přispěl podnik, kde další kandidát hnutí dělá ředitele.

Pozoruhodný je i příběh uskupení Mostečané Mostu, které se dostalo do médií kvůli svému rasistickému billboardu "Vystavíme vesnici pro lůzu". Ve skutečnosti to není ani strana, jde o spolek Sdružení Mostečané Mostu. Ten má pouhých 35 členů a 25 sympatizantů, přesto je mocný. Je personálně propojen s bytovým družstvem Krušnohor, kterému vládne vlivná místní osobnost František Ryba. Tito lidé už jednou v minulosti dosáhli na primátorství Mostu.

Podle výroční zprávy jde o nepříliš bohatý spolek − na příspěvcích vybral 188 tisíc, na kampaň mu na konci minulého roku zůstalo jen 145 tisíc. Jenže na tento rok už má spolek naplánovaný dar za 1,5 milionu. K tomu může pro svou propagaci využívat tiskoviny a web bytového sdružení, který se dostane k očím spousty Mostečanů. Zároveň se spolek 35 lidí vyhne jakékoliv kontrole, není stranou a nemusí žádnému úřadu dokladovat transparentnost svých financí.

900 tisíc dobrých

Přestože místní podnikatelé a političtí dobrodruzi investují hlavně do komunálních voleb, novou stranu se vyplatí založit i pro Senát. To například udělal neúspěšný prezidentský kandidát Marek Hilšer. Odmítl kandidovat za jinou partaj i jít do voleb jako nezávislý. Místo toho v květnu zaregistroval hnutí "Marek Hilšer do Senátu" a kandiduje za něj.

"Příspěvek na mandát senátora dostává politická strana či hnutí, za kterou byl senátor zvolen, a to ve výši 900 tisíc korun ročně. Nezávislý senátor tento příspěvek nedostává," vysvětluje ekonomickou motivaci Outlý. Proto je podle něj skutečně nezávislých senátorů minimum, byť se často tak deklarují: "Mnozí kandidáti se v kampani prezentují jako "nezávislý za…" nebo "nezávislý s podporou…", ve skutečnosti nejsou nezávislými senátory ve smyslu zákona, protože kandidátní listinu nepodávali oni, ale "podporující" politická strana či hnutí. Jsou tak z hlediska volebního zákona kandidáty dané strany či daného hnutí," říká Outlý.

Hilšer už ekonomickou úvahu za vznikem jednorázové strany přiznal. "Ano, jde i o státní příspěvek na další politickou práci. Ta nejde dělat bez peněz jen s nadšenci. Sanovat s ním dluhy nebo rozpočet jiných stran nechci," napsal ke své nové straně na sociální síti.