Tohle není fér. Není to fér! Ať rozzuřená, nebo odhodlaná a přitom nevěřící, že si to vůči ní někdo dovolil, zopakovala Serena Williamsová mnohokrát na kurtu i později v rozhovorech jednoduchou větu. To, že ji rozhodčí finále ženské dvouhry letošního US Open postupně napomenul a pak i penalizoval ztrátou fiftýnu i celé hry, cítí tenistka jako křivdu. Myslí si, že se s ní nejednalo podle nepsaných pravidel fair play. Její emocionální běsnění i následná chladnokrevná proklamace, že reprezentuje ženy, s nimiž se nezachází stejně jako s muži, jsou dalším z mnoha podnětů k tomu, znovu definovat fair play.
Nemylme se, že jde o princip daný jednou provždy. Jen určitá část obsahu zůstává neměnná. Jde o obecné přijetí předpokladu, že všichni aktéři, ti na sportovišti i ti v zákulisí, přistupují ke sportovnímu zápolení v dobré víře a s vědomím, že sport stojí vždy nad jednotlivcem, týmem, zájmovou skupinou i organizací. Protože zažíváme mnoho útoků na tuto kanonizovanou část fair play a někdy se nám zdá, že vítězí zájmy dílčí, je nutné fair play hájit a odmítat posměšně udělované nálepky "idealistů".
Vyhrát, nebo užít si?
Idea fair play je zcela reálná, jestliže se v jejím jménu zaříkává sportovec s pocitem křivdy a dovolávají se jí upravovatelé pravidel nebo podmínek pro vstup do soutěží (fotbal má například regule tzv. finančního fair play). Jenže sáhněte si na fair play, změřte ho nebo zkuste ho prostě vysvětlit…
Co se dočtete dál
- Jak se vyvíjelo pojetí fair play podle toho, kdy začaly sportovat dělnické vrstvy a když se oddělila amatérská a profesionální sféra?
- Jak případ Sereny Williamsové souvisí se vzájemným vztahem fair play a touhy po vítězství?
- Které české kauzy z posledních let úzce souvisí s proměnou nazírání na fair play?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
