Terahertzové záření se obtížně detekuje a má neobvyklé vlastnosti, a tak donedávna bylo poněkud tajemné. Poslední dobou ale zájem o něj rychle roste, protože slibuje skoro pohádkové možnosti využití. Včetně vojenského, takže o mnoha jeho výzkumech není moc slyšet a přízvisko "záhadné záření" se na něj už zase začíná docela hodit.

Podivuhodné vlastnosti terahertzového záření jdou použít na mnoho věcí, pro začátek jednu za všechny: "Dokázali jsme, že pomocí teravln lze data přenášet mimořádně velkou rychlostí při velmi nízkém podílu chyb v přenosu," uvedl Daniel Mittleman z Brown University v americkém státu Rhode Island. Konkrétně šlo o souběžný přenos dvou videosignálů v reálném čase rychlostí 50 gigabitů za vteřinu, což je přibližně stokrát více než v současných celulárních sítích. Teoreticky se ale dá předpokládat dosažení ještě mnohem vyšších rychlostí.

Je to možné proto, že terahertzové vlny mají podstatně vyšší frekvenci než ty, které se používají v současnosti, a z toho vyplývá i jejich schopnost přenést větší objem dat. Další výhody přináší skutečnost, že se nešíří všesměrově jako dnes používané frekvence, ale přímočaře jako světlo. To zvyšuje možnosti přenosu pro různé uživatele, snižuje nároky na výkon vysílače a současně omezuje nebezpečí, že se data dostanou do nepovolaných rukou.

Terahertzové vlny ovšem pohlcuje zemská atmosféra, takže je nelze použít pro komunikaci na velké vzdálenosti. Zato však jsou mimořádně vhodné pro vytváření místních bezdrátových sítí, například v budovách. Přitom přenos dat představuje jen jednu z mnoha možností, co jde s tímto zářením dělat.