Řečí suchých čísel: Česká republika má nadále nejvyšší míru neobsazených pracovních míst. V celé EU jejich poměr k celkovému počtu pracovních míst zůstal ve druhém čtvrtletí na 2,2 procenta, v Česku se však ještě zvedl na 5,4 procenta. A tento růst byl nejvyšší ze všech zemí.

A teď co to znamená: česká ekonomika, která na vrcholu v minulé dekádě dokázala růst i přes sedm procent HDP, nyní bojuje se čtyřmi procenty a už nemůže. Došli lidé.

Odbory jsou šťastné, protože jim to pomáhá v brutálním mzdovém kvapíku. Ale v reálu to také znamená odmítání zakázek, ošklivé přetahování o pracující mezi sousedními továrnami či pololegální dovoz agenturních pracovníků. Ne, takhle nevypadá rozumná regulace pracovního trhu. Strach z jakékoliv migrace spláchl do jedné strouhy válečné uprchlíky, ekonomické migranty vydávající se za uprchlíky a obyčejné gastarbeitery, kteří vždy v konjunktuře českému hospodářství pomáhali.

Ekonom nedávno informoval, jak se zaměstnanecké karty stále poskytují zdlouhavě a jen ve velmi nízkých počtech (Ekonom 34/2018).

Přitom u těchto míst nemusí mít nikdo obavy ze stálé imigrace. Jakmile dotyčný ztratí práci, odjíždí zpět domů. O jeho osudu rozhoduje konjunktura.

Podle zaměstnavatelů chybí české ekonomice na 300 tisíc pracujících, což znamená mimo jiné i ušlé desítky miliard korun z daní a odvodů pro stát.

Odboráři a levicoví politici mají jistě část pravdy v tom, že i tímto tlakem na mzdy se posuneme z "levné ekonomiky" k té "drahé". Ale tento proces nesmí být příliš drahý sám o sobě. A to nyní dle evropského srovnání je. Navíc to samozřejmě vyvolává i makroekonomickou nestabilitu, které si musí všímat česká centrální banka. Centrální bankéři hledí na kurz a inflaci, ale také na přehřátý trh práce, který vláda neumí zkrotit dobře řízenou dočasnou pracovní migrací.

Je otázka, zda má česká ekonomika fungovat zrovna takto: aby za neschopné politiky museli rovnováhu horko těžko nalézat centrální bankéři.

Nejspíše ne.

Související