Cesty Biatlonisty roku 2018 jsou dvojího druhu. Buď za sportem, nebo soukromé. Ty směruje za rodiči partnerky na Moravu, za svými rodiči do Krkonoš, nebo v dubnu na lyže většinou do českých hor. Nejdál jezdí Michal Krčmář v červenci na týden k moři třeba do Chorvatska, Řecka, Turecka.

"Uvažujeme i o exotičtějších místech, ale to bude nejdříve tak za dva roky," prozrazuje, že nikdy nebyl velký milovník moře. "Ale zátěž je čím dál tím větší, takže cítím, že tělo potřebuje zregenerovat. Vlastně k moři jezdíme kvůli tomu, že je to dobré pro můj sport."

Mimochodem u moře byl Krčmář poprvé v deseti letech s rodiči a mladším bratrem. Na první koupání dodnes nezapomněl. "Asi po deseti minutách chtěl bratr hodit do moře kámen, ale vyklouzl mu na hlavu mamky. Jako dítěti mi to přišlo dost dramatické."

Sám dává přednost chladnějším místům. "Když se někde vyskytne jeskyně, tak se tam jdu hned podívat," přiznává. Na soukromých cestách i těch za biatlonem se držitel stříbrné olympijské medaile neliší od běžných turistů. Rád ochutnává místní kuchyni. "Mám rád dobré sladké ovoce nebo kvalitní klobásky, protože jsem hodně na maso. Na soustředěních se rád toulám přírodou i horskými městečky. Třeba ve francouzském Prémanon jsem jezdil posedět na náměstíčko a na palačinku."

Pchjongčchang: Emoce jsou cennější než medaile

jarvis_5b98e4f1498ecc37ba606ad0.jpeg
Foto: archiv Michala Krčmáře

Největší zimy dosud zažil Michal Krčmář v Kanadě (−28 stupňů Celsia), v Kazachstánu (−30), kde se čeští biatlonisté aklimatizovali před olympiádou v Jižní Koreji, a pak přímo na zimních hrách v Pchjongčchangu (−22). "Ze zimního střediska, kde jsme závodili, to bylo 45 minut jízdy autobusem k moři. Tam bylo plus 20 stupňů," vzpomíná na zimní olympiádu, kde získal stříbrnou medaili ve sprintu. Jeho emotivní radost v přímém přenosu je nezapomenutelná.