Malíř František Kupka, jeden ze zakladatelů moderního umění a momentálně nejdražší z českých umělců, sice nemá žádné výročí, přesto se letos dočkal téměř po třiceti letech velkolepé putovní retrospektivy. Na jaře výstavu otevřela pařížská obrazárna Grand Palais, kterou za čtyři měsíce navštívilo 230 tisíc lidí. Podle deníku Le Monde šlo o jednu z nejdůležitějších přehlídek desetiletí. Nyní jsou malby i kresby z průběhu celého života slavného opočenského rodáka k vidění v pražské Valdštejnské jízdárně. Hlavním pořadatelem české verze výstavy je Národní galerie.

Směr prohlídky neexistuje

Přibližně tři stovky děl pocházejí z desítek evropských sbírek i ze zámoří, nejvíc "Kupků" si autoři zapůjčili vedle Národní galerie z Centre Pompidou a z Guggenheimova muzea v New Yorku. V porovnání s pařížskou expozicí je ta pražská výrazně koncentrovanější, rozsahem je ale totožná.

Podlouhlý barokní sál se dvěma balkony se změnil v labyrint bílých panelů ověšených obrazy. Paneláž je často přerušovaná, vznikají tak rafinované průhledy do jiných souborů děl a tvůrčích etap umělce. Návštěvník dychtící zahloubat se do obrazů, který nesleduje příliš směr své chůze, tu bude trpět: neustále se musí rozhodovat, kam jít dál. Jestli si ještě prohlédne symbolistní obrazy ve svém nejbližším okolí, nebo zda se rozběhne k zářivě barevné abstrakci, která jeho pozornost přitahuje z druhé strany sálu. Cestou jej zase upoutají například obrazy s antickou tematikou nebo portréty pařížských prostitutek.

"Chronologicky řazené kapitoly nejsou u sebe, záměrně přeskakují z jedné strany na druhou, aby si divák všímal průhledů a procházel se," říká s úsměvem kurátorka Národní galerie Anna Pravdová, která je hlavní autorkou české verze retrospektivy.

Neexistující směr prohlídky má pozitivní efekt. Kupku velmi polidšťuje, když jeho nejoceňovanější, hluboce promyšlené abstraktní práce visí na dohled například od rozjařeného obrazu dvou nahých žen, které si na hřbetech koní na břehu moře užívají paprsky zapadajícího slunce.