Radši budu optimista, který se mýlí, než pesimista, který má pravdu. Tenhle citát dobře vystihuje celkový pocit, který si člověk udělá z Elona Muska během jeho téměř tříhodinového rozhovoru s komikem Joem Roganem.

Média si z něj odnesla hlavně to, že si Musk jednou potáhl z marihuanového jointa. To se taky objevilo ve většině titulků. Stejně jako to, že během rozhovoru popíjel whisky. Obojí však bylo asi tím nejméně zajímavým, co se ve studiu stalo.

Poslechnout si celý rozhovor, nebo ještě lépe se na něj podívat, protože mnohé "zazní" mimoverbálně, je časově náročné. Ale když rozhovor skončí, stejně máte pocit, že byste docela rádi poslouchali dál. Třeba hodinku nebo dvě. Roganovi se povedlo vést s Muskem civilní, nenucenou konverzaci. A vy si připadáte, jako byste s oběma muži seděli někde v baru nebo v hospodě.

Musk v posledním půlroce prožívá něco, čemu komentátoři někdy říkají "osobní krize", nebo dokonce "rozpad osobnosti". Je popudlivý a někdy až paranoidní, pozdě v noci - skoro jako Donald Trump - posílá někdy útočné, někdy málo pochopitelné tweety. Spekuluje se o tom, že má psychické problémy nebo že bere drogy.

V rozhovoru s Roganem to ovšem tak nevypadalo. Ano, Musk se někdy chová jak autista, mluví pomalu a skoro zadrhává, trvá mu dlouho, než se "rozehřeje". Ale to, co říkal, dávalo smysl. A zejména když rozhovor sledujete, a ne jen posloucháte, působí Elon Musk mile a lidsky.

Nevím, jestli získá zpět fanoušky, které v posledních měsících nepochybně ztratil. Nevím, jestli uchlácholí zákazníky Tesly, ať už ty, kteří si auto objednali, a teď se ukazuje, že ho dostanou mnohem později, než jim firma slíbila, anebo ty, kteří se potýkají s ne úplně fungujícím servisem a dalšími službami.

Ale pro mě zůstane Elon Musk, zejména po tomto rozhovoru, jedním z nejzajímavějších lidí technologické branže a možná vůbec. Zde je dvanáct (dle mého) nejzajímavějších věcí, které jsem si z toho rozhovoru odnesl.