Neplatiči daní, třeste se, do roka a do dne… Nástup Andreje Babiše do funkce ministra financí v roce 2014 doprovázela masivní kampaň. Neplatiči daní se v jeho tehdejší rétorice morálně blížili málem úkladným vrahům a jejich vymýcení se stalo povinností. Chybějící daně měly ekonomiku nakopnout, posunout k Západu, ba jej předběhnout a k tomu zaplatit všechno, co v Česku chybí; a to od dalších jaderných elektráren až po nové veřejné záchodky. Do jisté míry byl hon na neplatiče daní reakcí na předchozí krizi. Rok 2013 byl poslední, kdy tempo ekonomiky zaznamenalo propad. Pro rok 2014 předchozí úřednická vláda naplánovala schodek 112 miliard korun. Hon na ty, kteří šidí na daních, měl rozpočet vyrovnat, vymýtit šedou ekonomiku a hlavně − a to nepodceňujme − vrátit politikům důvěru.

Je třeba zdůraznit, že daňové podvody jsou samozřejmě velkým problémem a snaha proti nim bojovat je nutná. Důležitý ale je i způsob, jakým se to dělá.

V lednu 2014 vláda ohlásila zrod speciálního týmu pro boj s daňovými úniky. Dostal jméno Kobra a měl se zaměřit na ty největší hříšníky. V roce 2016 přišlo povinné kontrolní hlášení, ve kterém plátci DPH dokládají všechny dodavatelské i odběratelské faktury. Koncem stejného roku se pak rozjela elektronická evidence tržeb, automatická registrace všech hotovostních transakcí na finanční správě inspirovaná Chorvatskem.

Po celou dobu, kdy se jednotlivé kroky zaváděly, vzduchem létaly desítky miliard, o něž rozpočet kvůli daňovým neplatičům údajně přichází. Postupně se také "odhalovali" viníci. V roce 2015 Babiš ukázal na Vietnamce. Pak na majitele hospod, kteří by prý měli odvést deset až jedenáct miliard a namísto toho platí necelé dvě. Posléze došla řada na hoteliéry.

Postupně se do okruhu neplatičů dostali téměř všichni podnikatelé − drobní i velcí, kteří si, vzato touto logikou, zasloužili coby parazité adekvátní potrestání. A toho se jim také v plné míře dostalo.