Ve čtvrté třídě sedí na koberci děti a učí se o státech Evropské unie. Vystříhávají, skládají, překřikují se, diskutují. Jedno leží, jiné si jde bez zeptání sednout do lavic, rozestavěných dokola.

"Někdy jsme ve skupinách, kde si děti rozdělují konkrétní role jako prezentátor, hledač informací nebo hlídač času, jindy ve dvojicích nebo samostatně," vysvětluje třídní učitel Jan Pevný ze soukromé základky Škola Můj Projekt z pražského Jižního Města. Děti mu familiárně říkají Honzo. Hodina trvá 90 minut. Začíná se tu v 8.20. Nezvoní. Téma probírají i v dalších předmětech a zítra se budou učit venku.

Tato základní škola patří mezi alternativní školy, které se odklonily od "hlavního, tradičního proudu".

Učí formou hry, propojuje předměty, vyučuje bez zvonění a přistupuje k dětem partnersky s tím, že se ohlíží na jejich potřeby. I mezi veřejnými základními školami ale přibývá těch, které snaží se učit "moderními" metodami a klást důraz na individualitu žáka. Přesto jako celek české školství podle kritiků funguje stále strnule jako v minulosti − zakládá si na biflování a známkování. Kde tradiční školství za tím alternativním pokulhává?

Tradičně na osmou

Už od dob osvícenství začíná vyučování ve střední Evropě od osmi hodin ráno a většina českých škol se toho stále drží, přestože si čas prvního zvonění mohou stanovovat samy. Počet škol, které začínají později, tvoří v Česku jen jednotky procent. Nově k nim patří i pražská ZŠ na Strossmayerově náměstí, kde se začátek prvního zvonění po dohodě s rodiči posunul na půl devátou. Vedení školy věří, že změna pomůže zejména starším žákům − mají jiný spánkový rytmus než mladší děti a "probouzejí" se až v devět hodin ráno.

Ukázaly to i studijní výsledky žáků v britském Monkseatonu. Když jim před lety začala výuka oproti jiným anglickým školám o hodinu později, dosáhli nejlepších výsledků za 30 let historie školy.