Více než třetina lidí hledajících bydlení je odmítnuta kvůli vlastnictví domácího zvířete. Výrazně více se s odmítavým postojem potkávají ženy, u nichž jde o čtyřicet procent případů. Muži zase trpí kvůli svému pohlaví. Nejhůře na tom jsou mladé rodiny s dětmi - právě kvůli potomkům jich odmítnutí od majitelů bytů slyšelo osmdesát procent. Ukazuje to průzkum Hospodářských novin.

Průzkum proběhl ve skupinách na Facebooku, kde hledají bydlení desítky tisíc lidí. Na otázky v průzkumu odpovědělo 1100 lidí z Brna a Prahy. Jde tak o unikátní sociální sondu zejména mezi lidi žijící single, studenty a mladé rodiny. Průzkum tak odkrývá potíže, s jakými se potýkají mladí lidé, budoucnost této země.

Jednou z mladých rodin jsou i Nekvasilovi. Bydlení hledají v Praze už více než dva měsíce. Stále bez úspěchu. "Loni bez dítěte s partnerem a se psem jsme hledali byt tři měsíce, letos to samé, ale i s miminem, už hledáme druhý měsíc," říká Nekvasilová.

Podle výsledků průzkumu to není nic neobvyklého. Většina lidí hledá v současnosti bydlení déle než jeden měsíc. Více než čtvrtina pak dokonce více než čtyři měsíce. Mezi nejdéle hledající patří právě rodiny s dětmi a domácími mazlíčky.

Majitelé bytů by přitom dle zákona neměli člověka diskriminovat jen proto, že má děti, domácí zvíře, jinou barvu pleti nebo je vegetarián. Jak ale ukazuje průzkum, děje se tak zcela běžně. "Někteří pronajímatelé jsou ke svým nájemníkům naprosto striktní a jsou si vědomi, že to není v souladu se zákonem," potvrzuje marketingový ředitel Martin Březina firmy UlovDomov.cz, díky které průzkum proběhl.

Průzkum

Sběr dat probíhal výhradně ve skupinách pro hledání bydlení na sociální síti Facebook, v nichž jsou desítky tisíc lidí. Nelze tak hovořit o reprezentativním vzorku za celou republiku a všechny skupiny obyvatel. V průzkumu nejsou zachyceny především starší ročníky, které spíše spoléhají na služby realitních kanceláří.

Průzkum byl navíc omezen na Prahu a Brno.

Zpracováno bylo takřka 1100 odpovědí. Přes všechna omezení dokázal průzkum poměrně dobře zachytit trendy na trhu nájemního bydlení. Velmi přínosné je zachycení situace mladých rodin s dětmi, studentů a obecně mladých lidí. 

Zároveň dodává, že se najdou i takoví majitelé, kteří jsou překvapeni, že ve své nemovitosti nemohou nic z již výše jmenovaného zakázat. Nezákonnosti některých podmínek si je vědoma i Nekvasilová, sama ale říká, že se s tím nedá nic moc dělat.

"Majitel bytu si chodí pro peníze domů, chce je v hotovosti, tak by to časem poznal," odpovídá na otázku, proč například vlastnictví psa jednoduše před majitelem nezatají.

Pokud by jim dal výpověď kvůli vlastnictví domácího zvířete, nemá často smysl do sporu jít, i když by rodina měla vyhrát. Už jen proto, že nájemní smlouvy se často sepisují na jeden rok. I kdyby rodina spor vyhrála, majitel jí pak smlouvu pravděpodobně na další rok neprodlouží.

Dalším problémem nejen mladých rodin je i přesun trvalého bydliště na novou adresu. Majitelé to často zakazují, i když na to také nemají právo. "Mohli jsme bydlet za 10 tisíc korun měsíčně, ale když jsme řekli, že tu chceme trvalé bydliště, majitel zvýšil nájem na 12 tisíc," říká Markéta Svitáčková z Brna. I tak ale byla za bydlení ráda. Dnes již nic takového nenajde a uvažuje, že se s partnerem a tříměsíčním dítkem odstěhují z Brna na venkov. Z příjmů by jim při dnešních cenách nájmů jinak moc nezůstalo.