Vodáci splouvající za minulého režimu a krátce po listopadu 1989 Vltavu se mohli ještě v horním toku blízko od pramene kochat čistotou říční vody. Ovšem jen do té doby, než dopluli do městečka Větřní kousek před Českým Krumlovem. Z papíren na levém břehu proudil nezdravě páchnoucí fialový přítok, který platil za jeden z hlavních zdrojů znečištění nejdelší řeky na území Česka. Dnes už se podobné ekologické hříchy vyskytují pomálu. Technologie pokročily, firmy musí dodržovat přísnější pravidla a bez čističek se neobejdou.

Že čistota českých řek prošla za posledních dvacet let výraznou proměnou, potvrzuje i hydrolog a geograf Bohumír Janský, který se kvalitě vody v tocích dlouhodobě věnuje.

"Když jsem v roce 1981 psal disertační práci, vytvářel jsem takzvaný atlas map kvality vody pro české povodí Labe. Barvičkou jsem podél toku vykresloval, do jaké třídy podle parametrů, jako jsou dusičnany, fosfor nebo organické znečištění, patří která řeka.

Skoro všechny byly vykresleny červeně nebo hnědě, což značilo nejhorší stupně znečištění. Disertaci mi tenkrát zakázali zveřejnit," vzpomíná Janský.

Dlouhodobé zlepšení v některých ukazatelích čistoty dokládají i čísla z měření Labe v Hřensku, kde řeka opouští území Česka a vtéká do Německa. "Mezi lety 1997 a 2015 se snížil odtok dusíku o 20 procent, fosforu dokonce o 50 procent," popisuje hydrolog Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Dodává ale, že po roce 2010 se pozitivní trend zastavil.