Leon Jakimič, majitel společnosti Lasvit

jarvis_5b88f83e498ea2ce2ac9ea32.jpeg

Za deset let fungování Lasvitu jsem se naučil, že firma roste jen díky správně vybraným lidem. Kvalifikace a zkušenosti nejsou všechno. Jde hodně i o to, jak člověk zapadne do firemní kultury a osobnostně si sedne s týmem.

Když to nastíním na příkladu, my si třeba v Lasvitu všichni tykáme a hodně se snažíme věci řešit osobně nebo alespoň po telefonu. Udržujeme určité rodinné prostředí, i když stále rosteme a jsme roztroušení od USA po Čínu. Zároveň je hodně důležité, aby nově příchozí člověk chápal, jaké jsou naše priority a smysl toho, co děláme.

Sklářství má v Česku hlubokou tradici a my respektujeme řemeslo, ale nebojíme se experimentovat a trochu šokovat. Rozdílné názory a přístupy jsou přínos, musíme ale všichni znát směr, kam tuhle loď kormidlujeme, a držet se toho.

I když už je nás dnes přes čtyři sta, snažím se potkat se s každým novým zaměstnancem a promluvit si o jeho představách o Lasvitu. Stejně tak pravidelně sbíráme zpětnou vazbu od zaměstnanců, abychom včas odhalili, pokud je někde trhlina, kterou je třeba spravit. Pokud víte, co se ve firmě děje a jaká je nálada, můžete snadno předejít katastrofám a flexibilně reagovat.

Martin Wallner, Tomáš Huber, zakladatelé společnosti Mixit

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea3a.jpegUž si nelámeme hlavu s konkurencí. Během ročních příprav konceptu jsme se každý den báli, jestli nepřijde někdo s podobnou službou dřív než my. I po spuštění jsme si dlouho nemohli pomoct a úzkostlivě jsme sledovali každý projekt, který začal dělat více či méně totéž co my.

Objednávali jsme si od nich, abychom věděli, jestli nemají nějakou surovinu či způsob balení lepší než my, spekulovali jsme, kolik dělají denně objednávek a kdo za nimi stojí, jaký nápad nebo fotku si od nás vypůjčili… A akorát jsme tím ztráceli čas a nervy zbytečně.

Možnou konkurenci samozřejmě sledujeme i dnes, v každém obchůdku se zdravou výživou bojujeme o svůj kousek místa v regálu. Každopádně jsme se postupem času přestali přemýšlením o konkurenci úplně trápit. Když nás někdo kopíruje, bereme to jako lichotku, že to možná děláme docela dobře.jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea3e.jpeg

Těch deset pokusů o stejný koncept v Česku zatím nikdy neskončilo úspěchem, málokdo si totiž uvědomuje, jak malý ten tuzemský trh je. A když někdo přijde s něčím obdobným, ale dělá to jinak, vlastně tomu i fandíme.

Zkrátka je třeba věnovat čas a energii budování vlastního podnikání, nikoliv sledování cizího. Konkurenční prostředí je zdravé a my jsme mu vděčni za to, jak jsme naši službu za ty roky posunuli. Podle nás firma funguje jedině tehdy, když to děláte po svém a neohlížíte se na to, jak to dělá okolí. Jen tak přijdou dobré nápady, jen tak si vás zákazníci zapamatují, jen tak budete odlišitelní.

Liliana Berezkinová, spolumajitelka firmy Nanopharma

jarvis_5b88f83e498ea2ce2ac9ea36.jpegMůj vstup do podnikání byl velmi atypický − přišel poměrně brzy a náhodně, v oboru, o kterém jsem téměř nic nevěděla a který byl navíc naprosto nový. Hovořím o nanotechnologiích.

Je to zvláštní, když začínáte podnikat a váš obor je tak mladý, že v něm ještě například neexistují hotové produkty, natož úspěšné podnikatelské příběhy. Uznejte ale, že to je lákavější a dobrodružnější. Můj věk i specifika oboru podnikání mi dozajista vytvořily velký prostor pro učení.

Jestli něčeho za dobu svého podnikání lituji, jsou to chvíle, kdy jsem nedala na své instinkty. Kdybych se mohla vrátit do minulosti a dát si cennou radu, zněla by: Nikdy nepotlačuj svou intuici a nepodceňuj první dojem. Ať jde o výběr zaměstnance, důležité strategické rozhodnutí či nové partnerství. Občas chceme věřit (nebo nás tabulky přesvědčí), že bychom měli udělat A, když vnitřně víme, že správné by bylo B.

Druhou věcí, kterou bych dnes dělala jinak, je, že bych od začátku firmu budovala a připravovala pro růst. Přeskočila bych to startupové provizorium, kdy se velkoryse toleruje volnější disciplína a nedůslednost, protože potom "dospívání" podniku bolí o dost více.

A do třetice všeho dobrého, kdybych mohla vše zopakovat, chtěla bych, aby se moje role co nejvíce prolínala s mými silnými stránkami. Poprvé pro to nebyl docela prostor, ale když se zpětně ohlédnu, bývalo by pro podnikání i pro mě mnohem prospěšnější přenechat určité činnosti expertům, byť třeba externím, než se improvizovaně snažit zvládnout vše sama.

Lenka Ondruchová, majitelka obchodu Queens

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea42.jpeg

Queens jsem založila sama, ale od začátku jsem budovala spolehlivý tým a učila se delegovat, na co jsem už nestačila. Nejdřív jsem zaměstnala prodavače a slečnu, která se starala o zákazníky e-shopu. Protože jinak jsem byla schopná viset ještě v deset večer na telefonu a vyřizovat objednávky. A můj osobní život tím trpěl.on

Uznávám, že jsem byla tak trochu workoholik. Když člověka práce baví, nehledí na čas, který jí věnuje. Dlouhá léta jsem třeba neměla klasickou dovolenou, nákupy zboží v Berlíně a Vídni jsem vždycky spojila s rapovými nebo reggae koncerty. A o víkendech jsme se stánkem objížděli lokální akce, festivaly nebo graffiti jamy.

Až postupem času jsem došla k tomu, že si musím nastavit hranici a že work-life balance není jen prázdná fráze. Jako máma malého syna jsem to cítila o to naléhavěji.

Proto jsem se poslední tři roky soustřeďovala na to, abych mohla ze své práce předat ještě víc. Protože den má jen 24 hodin a člověk prostě sám všechno nezvládne. Pozice jsem vytvářela podle svých "slabých míst". Důležité je vybrat si lidi, kteří jsou na stejné vlně a doplňují nejen vás, ale i sebe navzájem. A nebýt na ně tak přísný jako na sebe. Některé věci udělají jinak, než bych v ideál­ním případě udělala já, ale hlavní je, že jsou hotové − na spoustu z nich bych čas ani sílu nenašla.

A tak teď mám dream team, který "jede bomby", zatímco já doma vařím marmelády. Firma je zdravá a i já chci mít svůj prostor na život. Takže o víkendech vypínám mobil a trvám na tom, aby si moji kolegové vybírali dovolenou.

Martina Vítková, spolumajitelka společnosti NWT

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea46.jpegPodnikám s manželem více než čtvrt století a byznys mě naučil všechno, je to vlastně můj život. Vycvičil mě v balancování na hraně mezi manželstvím, rodičovstvím a podnikáním. Naučil mě, že úspěch se střídá ve vlnách. 

Podnikání mi ukázalo, že dlouhodobě není místem pro padavky. Nenosí se ukřivděnost, slzy ani přemýšlení nad rovnoprávností mužů a žen. Chcete podnikat, doma čekají děti s úkoly, je třeba nakoupit i navařit a nikdo se vás neptá, jestli to zvládnete. Je to vaše svobodná volba a váš život. 

Přijímáte rozhodnutí nejen za sebe, ale i za ostatní a musíte nést zodpovědnost. Ne vždy je dobré, máte omezené množství informací a daný čas, ve kterém musí padnout. Jsou dny, kdy se rozhodujete mezi špatným a ještě horším. 

Když se dostanete do bodu, kdy můžete říct, toto přece dělat nemusím, tuto zakázku mohu odmítnout, tento projekt neudělat, tak jste dospěli k vrcholu. Jste na něm a je potřeba si to užívat. Dvacet let jsem se dřela a teď můžu dělat, co mě baví a co chci. 

Podnikání musíte mít v krvi, musíte ho cítit a žít. Musíte mít rádi své spolupracovníky, nadchnout se a věřit, že to, co děláte, je správné. Neporušit své morální ani lidské hodnoty. Podnikání je součást mého bytí a každý den mě jeho svět nepřestává udivovat.

Gevorg Avetisjan, majitel společnost Marlenka

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea4a.jpegBěhem svého podnikání jsem se utvrdil v tom, že každý zákazník nebo odběratel je stejně důležitý a nesmím ho nikdy zklamat. Zároveň je velmi důležité držet kvalitu výrobků na vysoké úrovni. V žádném případě ji nesnižovat, naopak, je třeba ji vylepšovat a inovovat. S tím je spojený i postupný rozvoj firmy. Ovšem krok po kroku. 

Každá investice musí být dobře zvážena a účelně investována tak, aby mě i firmu posunula dál a umožnila další růst. A na co nesmím zapomenut a co je opravdu stěžejní, je výběr kolegů a zaměstnanců, na které se mohu opravdu spolehnout. Bez dobře fungujícího týmu lidí úspěchu nedosáhnete. 

Vladimíra Tesková, spolumajitelka TeskaLabs

jarvis_5b88f840498ea2ce2ac9ea4e.jpeg

Nemyslím, že bych něco chtěla změnit či udělat jinak. Cítím velkou pokoru ke všemu, co jsem se během těch let naučila, a všech zkušeností, které mám, si velmi vážím. Nakonec, právě ty dostaly TeskaLabs i mě tam, kde jsme nyní.

Čím se ale řídím a co bych též doporučila ostatním? Je třeba se s tím moc nemazat.

Jiří Grund, šéf společnosti Grund

jarvis_5b88f840498ea2ce2ac9ea52.jpegCo bych dnes v podnikání udělal oproti minulosti jinak? Důkladněji bych vybíral svoje spolupracovníky. Největší ztráty a úsilí stálo zvrátit chyby, které způsobili lidé, jejichž osobní hodnoty a postoje nebyly v souladu s hodnotami mými a firemními. 

Křiklavým příkladem z nedávné doby je příběh vysoce postaveného manažera prodeje naší německé konkurence se skvělým CV, který k nám nastoupil tváře se jako spasitel. Nejenže ignoroval zavedené postupy a procesy, ale místo zvýšení prodeje se věnoval vlastní sebeprezentaci a kolíkování svého kolbiště s ostatními kolegy. 

Takže místo partnerské spolupráce v rodinné firmě založené na vzájemném respektu a dosahování výsledků začalo vytváření aliancí a štvaní jednoho oddělení proti druhému. Výsledkem byla demotivace všech a po roce odchod německého kolegy s patřičným odchodným v řádu mnoha měsíců. 

Tato drahá zkušenost sice poznamenala naše hospodářské výsledky, ale byla skvělou lekcí do budoucnosti.

Mahulena Pertlová, zakladatelka společnosti Kama

jarvis_5b88f840498ea2ce2ac9ea56.jpegPodnikám se svou rodinou už bezmála 30 let. Každá etapa budování firmy měla svá specifika. V podnikání je nezbytné mít odvahu občas zariskovat, ale zároveň být zodpovědný. Je třeba se řídit zdravým rozumem. 

Když jsme začínali, rozhodli jsme se přejít od domácích pletacích strojů na průmyslové. Nákup takového zařízení pro nás představoval neskutečnou sumu. Nevěděli jsme, zda zvládneme splácet leasing, ale riskli jsme to. Podařilo se a záhy jsme kupovali další stroje. Na druhou stranu jsme měli distributora, který závazně objednal velké množství výrobků. Byli jsme důvěřiví a zboží vyrobili. On nakonec nic neodebral a to nás hodně poškodilo. Je dobré budovat partnerství na základě důvěry, ale nesmíte se nechat ohrozit. 

Jedna z nejsložitějších věcí je výběr spolupracovníků. Vždycky dáváme na intuici a mezilidskou chemii. Od nových kolegů chceme kvalifikovanost, ale hledíme také na jejich lidské vlastnosti. Vždycky budu požadovat spolehlivost, dochvilnost, poctivost a nasazení. Ideální je obklopit se lidmi, kteří vámi započatou práci posouvají dál. 

Pokud otázka stojí tak, co bych kdy dělala jinak, musím říct, že prakticky nic. Naše firma Kama rostla krok za krokem. Nikdy jsme nedělali zásadní rozhodnutí, která by vývoj společnosti mohla fatálně ohrozit. Podnikání není nic než práce, sebevzdělávání a nezbytný kus štěstí. Tomu můžete jít trochu naproti. Jak? Investujte, a to nejen peníze, ale především systematickou práci, čas, úsilí a nápady.

Miroslav Uďan, šéf společnosti Shoptet

jarvis_5b88f841498ea2ce2ac9ea5a.jpegCo bych udělal jinak, pokud bych měl tu možnost? Asi nic zásadního, myslím si, že všechny chyby, které jsem udělal, byly potřebné a posunuly nás dál, tedy pokud jsem se z nich poučil. Ale jestli bych měl dát pár knížecích rad synovi, kdyby začal podnikat, byly by to tyto:

Dej si do pořádku přehled o penězích ve firmě. Hned od začátku si eviduj a seskupuj do logických celků náklady a extrapolací předpovídej (alespoň na rok dopředu) vývoj jednotlivých skupin nákladů. Každý měsíc si dělej revizi tohoto plánu. Já tohle první roky podcenil a bral jsem to jako věc, kterou má řešit účetní, což byla chyba. 

Snaž se spolupracovat s těmi nejlepšími. Jak při náboru lidí do vlastního týmu, tak při externí spolupráci. Vyšší výdaje na tyto lidi se vždy vrátí zpět. A pokud si někým nejsi stoprocentně jist, tak se s ním rozluč. A naopak, važ si lidí a respektuj ty, kteří za to stojí. Jsou čtyři věci, které potřebuješ ke štěstí v práci − dobrý tým, výsledky, smysl a další rozvoj. 

Stanovuj si svoje vlastní malé cíle nebo milníky a oslav je, když jich dosáhneš. Jinak budeš stále pracovat pro budoucí úspěchy a neuvědomíš si, co jsi už dokázal. 

Nedrž se zuby nehty hesla "náš zákazník, náš pán". Ve vztahu k zákazníkům bys měl být v rovnocenné partnerské pozici, ne submisivní. Dlouhodobě to nedělá dobrotu. Přečti si knížku Umění války, je tam vše, co budeš na byznysovém bojišti potřebovat.

Nauč se odpočívat. Najdi si vnitřní zen a neber si negativní věci, které se ti stanou v práci, moc osobně.

Petra Plemlová, zakladatelka firmy UnuoDesign

jarvis_5b88f841498ea2ce2ac9ea5e.jpegV podnikání si dejte pozor na čas. To je ta kouzelná veličina, která rozhoduje o úspěšnosti firmy. Čas, kdy přivedete nový produkt na svět, je klíčový. Čas, za který pošlete objednávku zákazníkovi, rozhoduje o jeho wow efektu. Čas, za který švadleny ušijí zboží, je důležitou složkou ceny. 

Avšak čas, ve kterém pracujeme, je často nejméně výdělečným časem. Je potřeba čas využít tak, aby pracoval za vás, do firem zavádět procesy, automatizace, protože ty vám dopřejí čas pro vás a vaši rodinu. 

Podnikání je často časem, kdy jsme ochotni žít tak, jak by ostatní rozhodně nechtěli, a ve skrytu duše doufáme, že za všechny oběti, které jsme položili, nás čekají chvíle, které nám ostatní budou závidět. Dejme si tedy všichni pozor na to, co děláme se svým časem, protože ten je hybatelem našeho života. 

Libor Musil, majitel společnosti Liko-S

jarvis_5b88f841498ea2ce2ac9ea62.jpegPodnikám od roku 1990, takže by se dalo říci, že za ty roky sbírání zkušeností by mě již jen tak něco překvapit nemělo. Přesto udivení přicházejí stále. Mám je rád, ať už jsou milá, nebo nemilá. Vlastně kvůli nim vstávám a chodím do práce. 

V podnikání jsou překvapení spojena s lidmi a jejich chováním. Jedním druhem takových nemilých překvapení, se kterým se potkává každý podnikatel, je krádež. Nedokážete vytvořit kontrolní systém, který tomu zamezí. Promyšlené kontrolní systémy zbavují lidi svobody a tvořivosti. 

Občas se najde podvodník, který v systému najde díru. To platí i v případě krádeže kousku firmy. To se nám stalo několikrát, ale i přesto nás to překvapí. Většinou to byli najatí manažeři, kteří k nám přišli. Očekávání, která jsme do nich vložili, se nesplnila, tak jsme je museli naučit to, co umíme. Po čase však zjistili, že by si z toho mohli udělat vlastní byznys, a tak pláchli s kontakty, postupy a s tím, co se naučili. Jak je ale obecně známo, špatný začátek vede i ke špatnému konci a postavit podnikání od začátku na podvodu štěstí nepřináší. 

Vedle toho jsem se od lidí daleko více dočkal pozitivních překvapení. Pamatuji mnoho případů, kdy svěříte dělníkovi zodpovědnost a uděláte z něj vedoucího a on za chvíli svou pílí a pracovitostí překoná vaše představy. Stejně tak se to stává v případě techniků, kterým svěříte obchodní úkoly, nebo asistentek, jež vyzkoušíte v manažerské profesi. Zdá se, že je lepší sázet na ty, kteří si cestu postupně prošlapávají zespoda a které si pro důležité pozice sami připravujeme. A to není žádným překvapením.

Pavel Skřivánek, zakladatel jazykovky Skřivánek

jarvis_5b88f842498ea2ce2ac9ea66.jpegKaždý podnikatel (a kdo říká, že ne, tak mu nevěřte) si v životě prošel několika nepříjemnými situacemi. Pokud bych se mohl některým vyvarovat, asi bych nebyl tam, kde jsem teď. Každá zkušenost je totiž nesmírně cenná. Jak se říká, mýlit se je lidské, ale jen hlupák udělá stejnou chybu dvakrát. 

Začal jsem podnikat v 90. letech, kdy nikdo nic o podnikání nevěděl, a tudíž mi krom několika "chytrých" knih nikdo ani pomoct nemohl. Pokud bych mohl udělat některé věci jinak, víc než dříve bych se zaměřil na kvalitní zaměstnance.

Lidské zdroje jsou dnes velmi oblíbeným tématem, ale pravda je taková, že bez kvalitních lidí dobrou firmu nepostavíte. Kvality by ovšem neměly být jen v rámci kvalifikace, ale důležitá je též morální integrita. Každý, kdo založil firmu, mi tato slova potvrdí. 

S nadsázkou řečeno berete firmu tak trochu jako svoje dítě. A dítě musí mít nejen kvalitní učitele, ale i rodiče a další příbuzné, bez nichž dobrý člověk nevyroste. V životě jsem udělal samozřejmě několik přešlapů, ale právě to, že jsem párkrát, co se zaměstnanců týče, vsadil tzv. na špatné koně, jsem si uvědomil, jak je pro budoucnost a rozkvět společnosti důležitá otázka dobrého vedení. 

Kvalitní management přitahuje další kvalitní zaměstnance na principu sněhové koule. Cenná firma nejste jen vy, ředitelé a majitelé, ale celá společnost včetně paní, která po vás uklidí kanceláře a vynese odpadky. Jen tak může mít podnik kvalitního ducha a stát se kvalitní firmou.

Helena Franclová, majitelka společnosti Centrin

jarvis_5b88f842498ea2ce2ac9ea6a.jpegK podnikání mě inspirovali moji prarodiče, které jsem navštěvovala v léčebně dlouhodobě nemocných a později také v domově pro seniory. Jak by mělo vypadat poskytování sociální služby, jsem si však představovala docela jinak, a ve 23 letech jsem se tak rozhodla otevřít vlastní zařízení. 

Byla jsem přesvědčena, že ve společnosti, která trpí velkým nedostatkem lůžek v pobytových sociálních službách, je plná obsazenost v krátké době samozřejmostí. Situace ale byla poněkud jiná. 

V této oblasti podnikání je především nutná trpělivost, velká dávka empatie, sociální cítění a obětavost. Odměnou pak jsou především spokojení klienti a jejich rodiny. Obsazenost pak není

problém. Dnes se svými rodiči a manželem provozuji celkem tři zařízení sociální péče a není toho moc, co bych chtěla udělat jinak, než se stalo. 

I když někdy je náročné "být na třech místech najednou", rozdělovat finance a také zajišťovat personál je v dnešní době oříšek. Jedno zařízení by mohlo být perfektní, ale nedokázalo by pomoci tolika seniorům. A poskytovatelů sociálních služeb je stále ještě nedostatek. Je to náročný obor a podnikání samo o sobě je dost složité.

Vždy záleží na lidech, kteří nás obklopují, kteří jsou součástí firmy, i na našich klientech a jejich rodinách. Prostě někdy narazíme na dobré lidi, jindy zase ne. Člověk se ale chybami učí a každá případná připomínka nás posouvá dopředu. 

Martin Žufánek, spolumajitel palírny Žufánek

jarvis_5b88f842498ea2ce2ac9ea6e.jpegPři podnikání si dejte pozor na velké oči a přílišná očekávání. Rozhodnete se, že se oprostíte od zaměstnaneckých pout a zač­nete podnikat. Vidina toho, že budete pracovat sám na sebe a že vyděláte víc, vás požene tak, že to můžete velice jednoduše přepálit a skončit s velkým dluhem. 

Obrovským problémem lidí, kteří startují vlastní podnikání z pozice zaměstnance, je velmi slabé povědomí o daňovém zatížení v Česku a až obludné nutnosti papírování a vyřizování. Navíc jako bonus žijete pod neustálým tlakem z toho, že vám za každou drobnost přijde pokuta. 

Stačí si proto v klidu sednout a spočítat, kolik musím každý měsíc utržit, aby mi zůstala čistá mzda 25 tisíc korun jako průměrnému zaměstnanci. 

Jen musím myslet na takové ty drobnosti, jakými jsou daně z přidané hodnoty, daně z příj­mu, silniční daně, úroky, poplatky bankám, opravy aut, výplaty zaměstnancům, sociální a zdravotní pojištění, pojištění obchodu, kanceláře, skladu, zaplacení zboží, reklamy, počítače. Dále na programy, nájmy, dopravy, účetní práce, kontrolní hlášení, kontroly od ČOI, úřadu práce, živnostenského a finančního úřadu, zaplacení elektřiny, topení, oprav, vody, paušálů, svozu odpadů a desítek dalších povinností.

V našem konkrétním případě platí to, že roční produkci celého našeho lihovaru zvládnou bez problémů zajistit dva lidé. Ale na papírování a nutnou práci pro stát potřebujeme čtyři lidi. Chtělo by se říct, že ti dva lidé musí uživit sebe a další čtyři úředníky.

Simona Kijonková, zakladatelka společnosti Zásilkovna

jarvis_5b88f842498ea2ce2ac9ea72.jpegKdyž se ohlédnu zpět, byla to za osm let podnikání pořádná jízda. Z nápadu jedné těhotné holky v obývacím pokoji vyrostla firma, která zaměstnává 500 lidí a podniká v 10 státech. Myslím, že jsem se začátkem podnikání otálela. Pořád jsem si říkala, že nemám dostatek zkušeností, musím dokončit vysokou školu, musím vyjet do zahraničí… Na start podnikání nebudete nikdy dost připraveni, učíte se za pochodu, proto do toho jděte hned. Další rada zní: nekopírujte projekt někoho, komu se v podnikání podařilo uspět. Nesnažte se být někým jiným − zůstaňte sami sebou. A do středu zájmu podnikání postavte zákazníka.

Po třech letech fungování firmy jsem učinila pro mě osobně nejodvážnější a nejtěžší rozhodnutí − najala jsem výkonného ředitele. Další rada tedy zní: delegujte, důvěřujte, ale kontrolujte. Jak pracovat s komunikací ve firmě, jsme se učili za pochodu. Dnes mají všichni nově nastupující zaměstnanci tzv. "kolečko po firmě", pořádáme pro ně řadu školení. Pracujeme s mnoha interními komunikačními kanály a snažíme se ve firmě zachovávat rodinnou atmosféru a startupového ducha. 

Snažte se být spravedliví. Život nebude fér a každý den se probudíte s tím, že nevíte, co vás potká. Čím větší problémy budete muset překlenout, tím více vás to zocelí a budete každý další problém řešit s daleko větší rozhodností a lehkostí. Přestože se někdy stane, že okolí nebude fér k vám, vy se snažte ke svým zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům i konkurentům chovat vždy fér. Podnikatelská karma vám to pozitivně vrátí.