Ekonomika prázdnin je už docela zavedenou vědní disciplínou. Vědci zkoumají, jak na děti i domácnosti dopadají různě dlouhé letní prázdniny, které se pohybují od tří týdnů (Jižní Korea) po tři měsíce (Amerika, Itálie či Lotyšsko). České dva měsíce tedy nejsou žádnou zavedenou celosvětovou mantrou.

Výzkumy potvrdily nepřekvapivou věc, že děti během prázdnin rychle zapomínají učivo. Čím jsou prázdniny delší, tím více toho zapomenou. Spolu s délkou prázdnin roste i problém sociální a ekonomický: jak mají pracující rodiče zabavit děti?

A to už jsme zase zpátky skočili rovnýma nohama do Česka s obvyklými dvěma měsíci prázdnin. Podle průzkumu společnosti Profi Credit šest z deseti dětí tráví prázdniny doma. Češi jsou sice ve středoevropském regionu přeborníci ve vysílání na tábor, dále se hodně chalupaří či jezdí na rodinnou dovolenou, ale to nic nemění na časové nerovnováze, které se děsí nejeden rodič − dovolené jsou čtyři až pět týdnů a prázdniny dětí jsou dvouměsíční.

A má to i ekonomickou stránku věci: bohatší rodiče snáze seskládají různé tábory a kempy, chudší rodiče mají větší problém, pokud nemají babičky a dědečky. Nepřekvapí proto další výsledek průzkumu, který vůbec nemůže těšit − 63 procent dětí tráví volný čas doma u počítače, televize či tabletu. Co s tím? Mají opravdu takto vypadat prázdniny dětí?

Ke zvážení je jednak docela dlouhá doba letních prázdnin. V Německu mají třeba jen šestitýdenní. Případně lze celkovou dobu žákovského volna zkrátit u letních prázdnin a rozšířit u pololetních, aby toho děti tolik nezapomněly. A pak náplň prázdnin: V mnoha státech, kterým se nelíbí dětské léto u televize, vidíme i v červenci a srpnu otevřené školy. Ne k učení, ale k letním hrám.

Možná by se o tom mělo začít mluvit i v Česku. Není samozřejmě nutné překopávat už prázdniny na rok 2019, ale ta masa dětí, které opět strávily letní parno u tabletů a vykouřila se jim při tom veškerá učební látka z hlavy, není tou nejlepší vizitkou této republiky.