Ušmiknout, naložit a tradá. Takhle jednoduše si většina lidí asi představuje průběh likvidace jednoho nelegálního billboardu u dálnice nebo silnice I. třídy. Představa možná laická, ale s jakou zapeklitostí tu počítat? Přijede parta chlapů, dva náklaďáky na střídačku. Dva pokácené billboardy za hodinu, šestnáct za den, osmdesát za týden, čtyři tisíce sto šedesát billboardů za rok. Když uvážíme, že kolem českých silnic byly loni v září − tedy v době, kdy vstoupil v platnost nový zákon o pozemních komunikacích − zhruba tři tisícovky nedovolených nosičů velkoplošné reklamy, které jejich majitelé odmítli sami odstranit, tak je to práce asi na devět měsíců. I s týdenní vánoční pauzou, při nasazení minima pracovníků a techniky. Betonové základy se dají zlikvidovat později, ty bezpečnost silničního provozu neohrožují.

Zákon je na straně státu, skutečně nic složitého − když se ovšem chce! Za pár dní − v září − uplyne termín, který ministr dopravy Dan Ťok za hnutí ANO stanovil pro vyřešení problému. Stačilo spojit síly ministerstva, odpovědného za dálnice, a krajů, jimž patří hlavní silnice. To se však nestalo. A výsledkem je ostuda.