Nabídek podnikových dluhopisů v posledních letech přibývá. V době, kdy z peněz na spořicích účtech lidé získají úrok jen několik málo desetin procenta, není výjimkou, že alternativní firemní nabídky dluhopisů slibují až dvouciferný výnos. Problém ale je, že mezi emitenty figurují i velmi netransparentní společnosti nebo takové, které má stát na černé listině nespolehlivých plátců DPH.

"Mnoho podniků zjistilo, že jsou schopné se prostřednictvím dluhopisů financovat za nižší sazby, než které by jim poskytly banky. A zároveň je přes dluhopisy možné zaplatit i projekty, které by banky s ohledem na rizikovost nepodpořily," říká Jiří Pech, investiční analytik centrály sdružující nezávislé finanční poradce Broker Trust.

Drobným investorům, kteří chtějí zhodnotit několik desítek či stovek tisíc pracně uspořených korun, proto raději experti investice do podnikových dluhopisů ne­doporučují. Lidé podle nich v drtivé většině případů nedokážou posoudit schopnost společnosti splácet dluhy a neuvědomují si ani riziko, které se s podnikovými dluhopisy pojí.

"Lidé, kteří do toho jdou, většinou nechápou, že úroky z tohoto typu dluhopisů by měly být úplně na jiné úrovni. Kolem roku 2007 nesly podnikové dluhopisy úrok kolem 16 procent a investoři si jich tehdy nevšímali," popisuje portfolio manažer Partners investiční společnosti Martin Mašát. To bylo ale v dobách, kdy i státní dluhopisy, jejichž výnos se teď pohybuje kolem jednoho procenta, nabízely čtyřprocentní úrok a takřka bezrizikovou investici. V porovnání se státními dluhopisy jsou ale firemní cenné papíry mnohem nebezpečnější. Bankrot podniku je totiž mnohem pravděpodobnější než bankrot státu.

"Z mé osobní zkušenosti přesto čeští investoři považují korporátní bondy za obdobně rizikový nástroj jako dluhopisy státní a nebojí se do jedné emise dát i významnou část svého majetku," uvádí Pech. To je ovšem hazard zvlášť v případě, že společnost, která dluhopisy vydala, investor dlouhodobě nesleduje a není schopný si udělat podrobnou analýzu jejího hospodaření.

Bez záruky

Podnikové dluhopisy je možné rozdělit na dvě skupiny. První tvoří ty s investičním ratingem, tedy de facto se známkou kvality přidělenou renomovanou nadnárodní agenturou. Takových ale v Česku moc není. Vydávají je jen velké společnosti, jako je ČEZ nebo některé banky. Pro investory znamenají větší jistotu zisku, úroky z nich ale také obvykle bývají nižší.

Druhou skupinu pak tvoří podnikové dluhopisy bez investičního ratingu. Ty může v Česku emitovat prakticky kdokoliv. "Zákon okruh osob, které mohou vydat vlastní dluhopisy, nijak neomezuje ani nestanovuje žádné podmínky, které by emitent musel splňovat," vysvětluje advokátka Lenka Hlaváčová ze společnosti Frank Bold Advokáti.

Založit společnost s ručením omezeným a připravit emisi dluhopisů se dá zvládnout za týden. Předtím, než firma nabídne své dluhopisy investorům, musí pouze připravit takzvané emisní podmínky, které shrnují základní parametry emise, tedy zejména jmenovitou hodnotu dluhopisů, očekávaný výnos, datum splatnosti dluhopisů nebo termíny výplaty úroků.

Dluhopisy vydávají i firmy, které tají účetní závěrky nebo jsou na černé listině problémových plátců DPH. Vyhýbají se i základní kontrole.

V některých případech musí emitent také vydat prospekt dluhopisu, který schvaluje Česká národní banka. Ten má obsahovat veškeré údaje, které jsou nezbytné pro investory k posouzení nabízeného cenného papíru. Patří mezi ně například informace o výši majetku a dluhů společnosti nebo analýza očekávaného budoucího vývoje zisku a ztrát a finanční situace emitenta. Povinnost vystavit prospekt se ale zdaleka netýká každého. "Neplatí například pro ty dluhopisy, u nichž je celková hodnota protiplnění nižší než jeden milion eur za 12 měsíců nebo jsou dluhopisy nabízené omezenému počtu osob. Těch nesmí být více než 150," popisuje Hlaváčová.

V loňském roce tak Česká národní banka posoudila 33 žádostí o schválení prospektu. Většinu jich vyřídila kladně, jen jedinou zamítla. Do poloviny letošního roku pak regulátor schválil 26 žádostí.

Za nepředložení prospektu České národní bance hrozí v případě, kdy to zákon vyžaduje, emitentovi pokuta až 10 milionů korun. Přesto některé společnosti vydávají dluhopisy, aniž by dobrozdání od regulátora měly. Letos už za to od ČNB dostala pokutu původně britská společnost Lloyds Carl Capital, o rok dříve pak například pojišťovací a investiční společnost EMTC − Czech. Další podniky pak zákon účelově obcházejí. "Vytvoří i několik společností s ručením omezeným, z nichž každá emituje dluhopisy do zákonného limitu," upozorňuje Pech.

Co je dobré vědět o firemních dluhopisech

Investice do podnikových dluhopisů není pojištěna. V případě nesplacení jistiny či úroků tak investoři nemají nárok na kompenzaci z Garančního systému finančního trhu. Garance výnosu slibovaná v řadě nabídek je tedy jen tak silná, jak ekonomicky silný je sám dlužník.

Před nákupem korporátních dluhopisů je nutné se seznámit s jejich emisními podmínkami a prospektem. Tyto dokumenty mohou obsahovat ustanovení zvyšující rizikovost investice – například že pohledávky držitelů dluhopisů budou v případě úpadku emitenta uspokojeny až jako poslední.

V účetních výkazech hledejte výši cizích zdrojů a vlastních zdrojů společnosti. Pokud podíl dluhu, tedy cizích zdrojů, přesahuje 80 procent, je taková firma už velmi riziková.

Pozor na formulace typu "dluhopisy jsou plně kryty majetkem firmy". Pokud není ve prospěch držitelů dluhopisů zřízeno zástavní právo k nemovitostem, nemusí ani se slibovaným krytím dostat z majetku společnosti při jejím krachu nic.

Jistotu zisku nedává ani fakt, že je společnost vydávající dluhopisy součástí většího holdingu. Pokud se totiž matka výslovně nezaváže, že za závazky dceřiné společnosti ručí, může se stát, že v případě problémů dá od své dcery ruce pryč.

Zdroj: ČNB, Partners

Navíc by investoři měli vědět, že ani prospekt schválený centrální bankou není zárukou kvality cenného papíru. Regulátor tím jen stvrzuje, že prospekt má všechny zákonem předepsané náležitosti. "Česká národní banka neposuzuje hospodářské výsledky ani finanční situaci emitenta a schválením prospektu negarantuje budoucí ziskovost emitenta ani jeho schopnost splatit výnosy nebo jmenovitou hodnotu cenného papíru," zdůrazňuje mluvčí banky Denisa Všetíčková.

V informační nevýhodě

Posoudit riziko tak musí posoudit každý investor sám. A není to nijak snadné. Hodnotit je třeba majetek firmy, výši jejích dluhů a jejich charakter i to, na co si chce půjčit a jaké dává investorům záruky.

U podniků bez prospektu přitom bývá těžké se k potřebným informacím vůbec dostat. Někteří emitenti, jako například společnost Petlas CZ nebo Grand Koil, ani v obchodním rejstříku nezveřejňují účetní závěrku, ač tuto povinnost všem firmám ukládá zákon. U jiných společností zase výkazy ukazují, že jsou předlužené. "Pokud poměr dluhu k vlastním zdrojům přesahuje 80 procent, je taková firma už velmi riziková," uvádí Mašát z Partners investiční společnosti.

Jistotu zisku nedávají lidem ani formulace typu "dluhopisy jsou plně kryty majetkem firmy", které se v nabídkách většinou objevují. "Je zatraceně velký rozdíl, jestli firma pouze má majetek, nebo je její majetek zastaven ve prospěch držitelů dluhopisů. Zástava dává držitelům dluhopisů právo na přednostní uspokojení pohledávek z jejího prodeje," vysvětluje Mašát. Pokud ovšem držitelé cenných papírů zástavní právo k majetku firmy nemají, zato je ale má třeba banka, která podniku také půjčila, může se stát, že jí propadne celý dlužníkův majetek a držitelé dluhopisů nedostanou z investovaných peněz zpět ani korunu.

Pokud přesto lidé chtějí do podnikových dluhopisů investovat, neměli by rozhodně "sázet na jediného koně", ale peníze rozložit do cenných papírů více společností. Bezpečnější alternativou také může být investice do některého dluhopisového fondu. Cenné papíry do fondů totiž vybírají profesionálové, kteří firmy vydávající dluhopisy dlouhodobě sledují. Fondy navíc mívají nakoupené cenné papíry desítek a někdy i více než stovky společností. Když manažerův odhad nevyjde a některý z emitentů svůj dluh nesplatí, přijdou investoři jen o malou část peněz, které do fondu vložili.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.