Dodávky ruského plynu do Evropy v posledních dvou letech výrazně stouply. Ruský plynárenský koncern Gazprom zároveň vstupuje do poslední fáze projektu rozšíření plynovodu Nord Stream 2. Až začnou speciální lodě pokládat na dno Baltského moře ocelové trubky o váze 24 tun, mají to podle plánů zvládnout tempem tři kilometry denně. Trasa plynovodu z ruského přístavu Usť-Luga do německého Greifswaldu, dlouhá 1225 kilometrů, má být hotová do konce příštího roku.

Ze dna Baltského moře se potom může stát hlavní trasa pro přepravu ruského zemního plynu do Evropy. Spolu s trubkami plynovodu Nord Stream 1, kudy první plyn protekl v roce 2011, bude možné pod Baltem ročně přepravit až 110 miliard metrů krychlových zemního plynu. Je to přibližně dvojnásobek současné spotřeby v Německu, jež je hlavním evropským zákazníkem Gazpromu.

Dokončení Nord Streamu 2 po roce 2019 upozadí dosud hlavní přepravní trasu vedoucí přes Ukrajinu. Země tak může přijít o většinu ze dvou miliard dolarů, které jí Gazprom zaplatí na poplatcích.

"Berlín vnímá Nord Stream více ekonomicky a mnohem méně geopoliticky než státy ve střední Evropě. Jeho dokončením se ale samozřejmě posiluje i role Německa jako tranzitní země, byť tento důvod není tou hlavní motivací," vysvětluje energetický analytik z brněnské Masarykovy univerzity Filip Černoch. Podle něj v Německu ještě více stoupne poptávka po plynu, až země v roce 2022 úplně odstaví svoje jaderné elektrárny a také kvůli nejistotě spojené s dalším využíváním uhlí.

"Rusko zase vnímá tranzit přes Ukrajinu dlouhodobě jako ekonomické riziko. Gazprom se už dávno rozhodl, že je výhodnější investovat do − relativně nepotřebné − trubky, která vede stejný plyn jinudy," říká Černoch. Jak dodává, Ukrajina postupně ztratila v plynové branži kredit, což vede k tomu, že je pro mnoho hráčů jednodušší obejít se bez ní. Na druhou stranu Německo na Rusko tlačí, aby část plynu přes Ukrajinu přepravovalo i v budoucnosti.

Projektem Nord Stream 2 ale není nadšená Evropská komise, která za pomoci dotací podporuje vytvoření alternativních možností pro dovoz plynu do EU − ať už jde o projekt takzvaného jižního koridoru, který má přivést plyn z Ázerbájdžánu, či stavbu terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG), které zapojují Evropu do globálního obchodu s plynem.

K formálnímu splnění všech podmínek pro stavbu Nord Streamu 2 je ještě nutné povolení v Dánsku, jehož vodami má plynovod rovněž vést. Dánská vláda však vidí projekt kriticky a případné zablokování stavby není vyloučené.

Gazprom a jeho partneři z řad velkých evropských energetik, jako je třeba rakouská OMV, německý Uniper nebo britsko-nizozemský Shell, které financují polovinu z přibližně 10 miliard eur nákladů na stavbu, ale dávají najevo, že pokud k tomu dojde, zvolí alternativní trasu v mezinárodních vodách.

Evropa ustupuje od těžby

Největším odpůrcem stavby Nord Streamu 2 je logicky Ukrajina, která od roku 2014 vede nevyhlášenou válku s Ruskem a s Gazpromem plynovou arbitráž o miliardy dolarů. Zároveň ale ukrajinský Naftogaz tvrdí, že je ochotný snížit cenu za tranzit plynu, která by potom podle firmy byla levnější než u Nord Streamu 2.

Z členských států EU proti projektu nejvíce vystupuje Polsko. "Nord Stream 2 ještě posílí dominanci Ruska na evropském trhu s plynem. Ochota diverzifikovat dodávky bude potom ještě menší," uvedl Piotr Maciażek, polský energetický expert a bývalý šéfredaktor portálu Energetyka24.