Dnešní Německo jistě nemá nic společného s nacistickou třetí říší, přesto se nezříká odpovědnosti za minulost. Kvůli tomu s Českem už před 20 lety ustavilo Fond budoucnosti, z něhož jsou financovány společné projekty a z něhož se hlavně zpočátku platily příspěvky na zmírnění škod, které utrpěly oběti nacistické okupace, a to i jejich přímí potomci. Dnešní Rusko se od Sovětského svazu tolik nedistancuje, i když počet obětí komunistického režimu by byl s počtem obětí hitlerismu doma i v zemích, jež byly v područí Moskvy, přinejmenším srovnatelný. Ale v případě Česka jak prezident Boris Jelcin, tak i jeho nástupce Vladimir Putin okupaci z roku 1968 odsoudili.

Na rozdíl od Německa tu však po A nenásleduje B, totiž třeba symbolické odškodnění zabitých a raněných z doby sovětské okupace. Na prvním místě by bylo záhodno odškodnit srpnové oběti, protože těch 137 lidí zahynulo střelami a pod pásy tanků, které – bez znaků státní příslušnosti a jen s bílými pruhy na bocích – vpadly do země zcela nelegálně bez jakéhokoliv souhlasu tehdejší československé vlády nebo parlamentu. Pochybnou legalitu invazi zajistil zpětně až v září souhlas Národního shromáždění se smlouvou o dočasném pobytu vojsk, kterou poslanci – až na čestné výjimky – schválili jen proto, že ta cizí vojska už tu pár týdnů byla.