Stát začal ve středu přijímat žádosti o výhodné půjčky, které mají mladým rodinám pomoci k vlastnímu bydlení. Za první dva dny měl více než polovinu rozpočtu věnovaného na podporu mladých pryč.

Pomůže tento program vyřešit napjatou bytovou situaci v Česku, nebo je jen populistickým tahem před volbami? "Je to zoufalé, ale aspoň něco. Skutečná náprava by trvala roky," říká v rozhovoru pro HN Luboš Smrčka z VŠE v Praze.

Je dobré, když se stát snaží podporovat bydlení mladých, nebo se do toho nemá vměšovat a nechat to na trhu?

To je spíše otázka politická než ekonomická. Ekonomickými otázkami je výše zdanění nebo do značné míry kvalita regulací, ale to, jestli stát bude něco, třeba bydlení pro mladé, podporovat nějakou formou dotace, například zvýhodněným úvěrem, je otázka čistě politická.

Ale pozor. Politika je jiná disciplína než ekonomie. Moje odpověď bude tedy z trochu jiného soudku: Je špatné, když se stát dopracoval do situace, kdy je společensky žádoucí a politicky nutné, aby používal takové postupy, jako například dotace úvěrů pro určitou část společnosti. Je to špatné, ale je to realita. Tváří v tvář přívalové vlně je poněkud hloupé diskutovat u kávy o tom, že tu přehradu jsme měli postavit lépe.

Luboš Smrčka

Luboš Smrčka pracuje na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze, kde učí studenty například to, jak přistupovat k rodinným financím či jak vnímat osobní bohatství.

Když už se pro to stát rozhodl. Je vhodné, když nalije 650 milionů korun do půjček za velmi výhodný úrok, což bude stačit jen několika stovkám žadatelů, nebo měl zvolit jinou formu podpory?

Principiálně samozřejmě platí, že jsme se především neměli vůbec dostat do situace, kdy se bydlení stane velkým problémem i pro tu část společnosti, která má jinak příjmové předpoklady fungovat naprosto samostatně a bez podobných kroků. Když už v takové situaci jsme a společenský tlak na řešení logicky existuje, jsou přijímána i rozhodnutí, která nejsou příliš racionální a nejsou příliš efektivní.

Ano - uvolnění 650 milionů korun na podporované úvěry je krok, který bychom mohli nazvat "zoufalým". Nemyslím to primárně pejorativně. Je to pokus udělat alespoň "něco" v okamžiku, kdy nám ta situace přerůstá přes hlavu. Bytová krize je totiž ve skutečnosti daleko větší společenský problém, než si asi většina lidí dokáže představit. Je řešitelná pouze systémovými kroky, které umožní investice v daleko větším řádu, než jsou stovky milionů. Ale takové kroky budou - i kdyby se teď hned našel politický konsensus - trvat roky.

Těch 650 milionů je kyblík vody, který lijeme na stodolu, která už na několika místech plápolá. Je to lepší než neudělat vůbec nic. Ale z hlediska řešení situace je to vlastně nula. Není to ekonomický, ale politický krok, který má dát signál veřejnosti, že politická reprezentace tu situaci vnímá.