Koho udiví, že rozdávání statisíců korun nevyhnutelně přiláká davy zájemců, ten by neměl mít sebemenší vliv na formování jakékoli státní politiky. Snad ještě horší je vytvořit takový program s plným vědomím, že se na velkou většinu žadatelů, kteří podmínky splňují, nedostane. A že tedy vyhrají ti informovanější, šikovnější nebo šťastnější. Či odhodlanější − tedy ti, kteří byli ochotni obětovat svůj čas a strávit noc ve frontě.

Přesně to se stalo v případě státních hypoték. Před pobočkami Státního fondu rozvoje bydlení kempovaly v noci na středu zástupy mladých bojujících o pozici, která zajistí, že přijdou k přepážce hned ráno, kdy ještě peníze na jejich žádost budou.

Případný nezdar by se hodně prodražil. Šťastlivci si svou nemovitost koupí za úvěr s dotovaným úrokem 1,12 procenta, což při maximálně dvoumilionové půjčce (a oprávněném předpokladu, že hypotéka přidělovaná přes státní fond bude výhodná i po refixaci) znamená oproti tržním poměrům úsporu přes 300 tisíc. Těžko se zájmu divit, za desetinásobek průměrné měsíční mzdy se už vyplatí něco obětovat.

Divit se ale můžeme těm, kdo takový program pustí do světa.