Jednou z nejspornějších položek ve státním rozpočtu na příští rok budou jistě jako vždy miliardy na platy státních zaměstnanců. Kdo si myslel, že se po razantním přidávání během série voleb vrátíme na zem, ten se spletl. Ministerstvo financí sice navrhlo uměřený růst o šest procent a zvýšení tarifů o dvě procenta, ale odbory chtějí, aby tarify rostly o deset procent. Na jejich stranu se okamžitě přidala vládní ČSSD, takže na koaliční bitvu je zaděláno.

ČSSD tuto bitvu ale prohraje. Desetiprocentnímu zvýšení nic nenasvědčuje ekonomicky ani politicky.

Nejdříve ekonomicky. Už nyní jsou částky ve veřejném sektoru vyšší než v soukromém. Průměrný hrubý plat dosáhl 31 968 korun. Polovina pracovníků vydělávala víc než 29 840 korun hrubého. Pokud si ministři právem stěžují, že pod sebou mají neadekvátně placené zaměstnance, tak to je možná právě proto, že se už roky z volebních důvodů všem přidává jen plošně a zároveň se najímají desítky tisíc nových zaměstnanců.

Desetiprocentní růst neladí ani s makroekonomickými prognózami. Českou ekonomiku čeká zpomalení. To se odráží i v růstu mezd celé ekonomiky. Česká národní banka po meziročním nominálním růstu průměrné měsíční mzdy o 8,6 procenta v tomto roce proto věští pro příští rok zpomalení na 6,8 procenta, a dokonce jen 5,4 procenta pro rok 2020. ČSSD a odbory však toto nechtějí zjevně vidět.

Příliš vysoký plošný růst neprojde ani politicky. Premiér Andrej Babiš si už vybudoval koalici s prezidentem, volajícím po snižování počtu úředníků. Zároveň Babišovi v marketingových průzkumech vychází, že voliči jasně ocení hlavně výrazné přidání učitelům. Takže chce nižší růst, ale právě vybraným skupinám.

ČSSD, kdysi tak schopná ve výběrovém kupování si nových voličských skupin mezi státními zaměstnanci, toto ale najednou nechápe. Svede tak hlučnou bitvu, kterou nakonec prohraje. ČSSD, zdecimovaná poslední volební prohrou, se zjevně ještě pořád nenašla, a tak se zcela odevzdává do péče odborů a jejich vůdce Josefa Středuly. A to je špatně.

Související