Nejspíš to znáte všichni, kdo používáte aspoň čas od času Facebook nebo jinou sociální síť. V dnešní době je to stejné jako si hrát se sirkami v muničním skladě. Třeba se jen zeptáte, jestli se správně česky říká "ten hranolek", nebo "ta hranolka". Lidi půl hodiny poctivě diskutují, argumentují pravidly pravopisu i tím, co je naučila maminka. Prostě milá, místy i inspirativní debata jdoucí ke kořenům jazyka. No jo, ale pak někdo napíše: "Hranolka nebo hranolek, hlavně ať není od Babiše." Rozumím tomu postu, někdo má premiéra rád, jiný ne − a ten druhý se to rozhodl dát najevo. Problém mám pouze s tím, že to s původní otázkou tak úplně nesouvisí.

O. K., jeden úlet letecký den nedělá, člověk by měl být tolerantní. Jenže to je jen začátek. Od této chvíle se debata přestává hranolků (nebo chcete-li hranolek) kompletně týkat. A vy se dočtete, že nás hranolky zatahují na východ, že to s Rusy domluvil Trump, že prezident Zeman dává před hranolky (nebo hranolkami?) přednost tlačence s cibulí, že si Kalousek strká hranolky do uší, což je rituál, který ho ochraňuje před trestním stíháním. A to ani nemluvě o migrantech, kteří by naše hranolky jedli klidně s hummusem.

Než se nadějete, máte pod nevinným postem debatu o všem kromě hranolků. Případně hranolek. Výsledky jsou chmurné: deset lidí se zablokuje navzájem, dvacet někdejších přátel spolu minimálně měsíc nepromluví, a pokud aspoň jeden z diskutujících někdy v životě vystoupil v televizi, napíšou o tom Parlamentní listy.

Kroutíte hlavou a říkáte si: Jak se tohle, prokristapána, mohlo stát? Odpověď na tu otázku neexistuje. Někteří viní internet nebo ještě konkrétněji sociální média. Facebook podle nich otevřel stavidla našim názorům, dříve hýčkaným a drženým pod pokličkou. Ty se teď utkávají ve veřejném prostoru s dříve nevídanou silou a sklonem k extrémům. Ostatně sociální média jsou viněna i z toho, že se nejmocnějším mužem planety stal narcistní miliardář a hvězda reality show Donald Trump. Copak to není on, kdo poutá pozornost svými tweety a prakticky celou svou politiku dělá na této platformě?

To je možná pravda. Ale opravdu Trump vděčí internetu za své zvolení? Nedávná studie vědců ze Stanfordovy a Brownovy univerzity to zpochybňuje. Trump měl ve skutečnosti nejvíc příznivců v demografických skupinách, které internet a sociální média používají nejméně. A jeho republikánští protikandidáti Romney a McCain měli mezi internetovými uživateli mnohem větší podporu než on. A ještě jednu věc studie ukázala: těmi nejvíc polarizovanými voliči jsou dnes v Americe ti, kteří internetová média vůbec nenavštěvují. Ano, možná je pravda, že facebookoví nebo twitteroví uživatelé na sebe navzájem poštěkávají a zahrnují se nadávkami, ale ve skutečnosti jsou stále tolerantnější než ti, kteří on-line nediskutují.

Co z toho plyne? Na sociálních sítích je dnes možná trošku dusno. Navzájem se obviňujeme, ječíme na sebe, vyhrožujeme si a pomyslně vztekle dupeme nožičkami. Facebook z nás udělal svého druhu komiksové postavičky, které nad sebou nesou bubliny se svými traumaty a nenávistí, ať už je to Babiš, Zeman, EU, nebo migranti. A podle toho, co v bublinách těch druhých čteme, se na sebe buď usmíváme, nebo vrčíme.

Ale zároveň možná platí, že to neznamená, že nás on-line svět proměnil v dogmatiky neochotné změnit názor a žít vedle lidí, jejichž názor je jiný. Trump je možná prvním politikem, který odhalil sílu Twitteru a proměnil ho v nástroj vládnutí. Ale zároveň − aspoň podle zmíněných studií − platí, že by se prezidentem stal i bez Twitteru. Že mnohem většími "pachateli" Trumpova zvolení jsou tradiční média, zejména televize. A berme jako paradox, že ta tradiční média dnes Trump nenávidí a chce je zlikvidovat.

Žijeme v zajímavé, událostmi a emocemi nabité době. Žijeme teď a tady. Žijeme on-line. Ale máme-li žít spokojeně a smysluplně, určitě pomůže, když z bublajících kotlů našich nálad a názorů upustíme trochu páry.

Jo a mimochodem, správně je "ten hranolek".

Související