V éře Donalda Trumpa sledují Američané v médiích dva paralelní světy. V jednom je Trump skvělý a novináři jsou proti němu zaujatí. Ve druhém je to naopak. Trump se nikdy neměl stát prezidentem a vše, co udělá, je špatně. Adam Entous, reportér časopisu New Yorker, který loni získal Pulitzerovu cenu, je přesvědčen, že vina je na obou stranách. "Trump novináře démonizuje, ale média také zacházejí příliš daleko," říká. Americká novinařina "staré školy" podle něho mizí před očima.

HN: "Fake news (falešná média) mě nenávidí, když říkám, že jsou 'nepřítelem lidu'. Ale jen proto, že vědí, že mám pravdu. Média záměrně vytváří velké rozdělení a nedůvěru. A mohou zapříčinit válku! Jsou velmi nebezpečná a nemocná!" To je jeden z posledních a zároveň jeden z mnoha obdobných výroků prezidenta Donalda Trumpa. Jak se cítíte coby "nepřítel amerického lidu"?

Je to smutné, frustrující. Vnímání médií ve Spojených státech se rozpadlo na dva samostatné světy. Pro jedny jsou média, jak říká Trump, jejich nepřítelem, a Trump je skvělý. Druhá strana naopak zase vidí prezidenta, který je naprosto špatný, který by měl být odstraněn, a média se podle těchto Američanů správně snaží k tomu přispět.

Na jedné straně máme stanici FOX News, která už se stala prodlouženou rukou Trumpovy vlády. A na druhé straně jsou stanice jako CNN nebo MSNBC, které o Trumpovi nepřetržitě informují negativně.

Adam Entous (48)

◼ V listu Washington Post patřil k novinářům, kteří loni svými zjištěními posouvali vpřed "ruskou kauzu", v které jde o roli Ruska v americké prezidentské kampani 2016. Za své texty následně dostal Pulitzerovu cenu.

◼ Svého druhu odměnou byla i nabídka k přestupu do prestižního týdeníku New Yorker, kam nastoupil letos v lednu. Dříve pracoval v agentuře Reuters a ve Wall Street Journal.

◼ V Praze Adam Entous přednášel na programu pro mladé novináře Journey: Journalism Bootcamp, který organizuje Bakala Foundation.

HN: Cítím správně, že vinu nevidíte jen na straně prezidenta Trumpa, ale že k tomuto rozštěpení přispěli i novináři?

Trump přesvědčil své voliče, že média jsou špatná, neférová, ale do určité míry se vlamoval do otevřených dveří. Část veřejnosti už byla vůči médiím velmi skeptická. Mediálním organizacím, jako jsou CNN či velké noviny, už předtím nevěřila. Trumpovou inovací, "úspěchem", bylo, jak média obecně démonizoval. Prakticky všichni novináři, až na jeho oblíbence ve FOX News, jsou ti, kdo si ulehčují práci, lžou a podvádějí.

Tak to samozřejmě není, ale je pravda, že v některých ohledech média zašla příliš daleko. Ne všechno, co Trump udělá, je trestuhodné, jak by to vyplývalo z jejich zpravodajství.

HN: Trumpovy útoky na média jsou ovšem bezprecedentní, žádný americký politik před ním se takto nevyjadřoval. Jaký je jeho motiv? Je to nástroj politického boje, nebo je na novináře upřímně naštvaný? Nebo je to tak trochu i hra, kterou se sám baví?

Podle jeho poradců z kampaně a ze začátku prezidentství, s nimiž jsem mluvil, to byla z jeho strany zcela záměrná strategie. Už v kampani si ověřil, že to je dobrý nástroj, jak nabudit voličskou základnu, a tak v tom pokračuje i jako prezident. Ale vedle toho je pravda, že má důvody být naštvaný. Už jsem řekl, média vůči němu dělají přešlapy, ať už je to nevědomě, nebo záměrně.

HN: CNN stoupla sledovanost právě díky tomu, jak se zaměřila na Trumpa. A velkým deníkům, jako jsou New York Times, vzrostlo předplatné, především na internetu. Jsou vůči Trumpovi kritičtí a agresivní, protože se jim to vyplácí?

Na agresivitě není vůbec nic špatného, to je role médií a tento prezident si ji navíc opravdu zaslouží. Špatné a nebezpečné ale je, když se to vymkne z proporcí, když už to neodráží fakta, není to ukotveno ve skutečně důležitých, nových informacích, které by celou věc posouvaly.

Klíčová je ochrana zdrojů

◼ V jednu chvíli během rozhovoru vyndal Adam Entous svazek klíčů se třemi zvláštními "klíčenkami". "Na tom mám zašifrované své materiály, věci, na kterých pracuju. Kdyby mi někdo ukradl laptop, nic tam nenajde. Všechno je tady," drží Adam mezi prsty větší černou flashku.

◼ Další, modrá, je elektronický klíč, nutný k otevření jeho e-mailového účtu. "Kdyby se chtěl někdo k účtu připojit, bez tohohle vás to nepustí ani po zadání hesla."

◼ Třetí flashka obdobně slouží k otevření Adamova iPhonu. "To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že mě někdo nesleduje," parafrázuje Entous se smíchem známou větu z Hlavy XXII Josepha Hellera. ◼ Jako investigativní novinář, který se dívá pod prsty mocným politikům a zpravodajským službám, má ale samozřejmě pro svoji opatrnost dobré důvody. "Musím chránit své zdroje, to je klíčová věc."

Já mluvím ze své osobní zkušenosti, tedy o "ruské kauze", o které jsem psal a kde jde o to, co se stalo v prezidentské kampani 2016 a v prvních měsících po Trumpově zvolení. Co bylo mezi Trumpovým týmem a Rusy.

HN: Vy jste měli loni na jaře sérii článků o kontaktech tehdejšího Trumpova poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna s Rusy. Flynn se do toho následně zamotal, když lhal FBI i viceprezidentu Mikeu Pencovi. Flynn nakonec rezignoval, vy jste dostali Pulitzerovu cenu.

Jako někdo, kdo stál u začátku celého mediálního příběhu, se snažím na věc hledět s odstupem, držet se zpět, posuzovat informace objektivně. Nenafukovat je, nezaměňovat předpoklad a domněnky za to, co se skutečně prokázalo, co leží viditelně na stole.

Před rokem, když jsem byl ještě ve Washington Post, jsme přicházeli s novými informacemi, jako žurnalisté jsme podle mě vykutali, co jsme mohli. Tedy bez toho, že bychom mohli lidi předvolávat k výslechu nebo že bychom se jim koukali do e-mailů. Podle mě jsme se o moc dále dostat ani nemohli.

HN: To už by měl být úkol zvláštního vyšetřovatele ruské kauzy Roberta Muellera, který od loňského května vede pátrání. Věříte, že přijde s něčím zásadním?

Nevím, to nedokážu předpovědět. Mně jde ale o to, že média od té doby prakticky žádná nová zjištění nepřinesla. Jenže na jejich zpravodajství se nic nezměnilo, stále propírají ruskou kauzu, znovu a znovu ji recyklují.

Většina "objevných" článků o ruské kauze je ve skutečnosti o Trumpových reakcích na informace, které už jsme věděli před rokem. Dozvídáme, na koho se kvůli tomu Trump rozčílil, jak to komentoval, ale to je asi tak vše.