Stačí na to jen pár kliknutí na mobilu. V aplikaci si vyberete byt v centru, který vás vyjde třeba o polovinu levněji než luxusní hotel v sousedství, s vlastníkem si vyměníte několik zpráv, zaplatíte kartou a máte kde přespat. Pronajímatel je obvykle milejší než suchopárný hotelový recepční, doporučí vám třeba pár skvělých restaurací v sousedství, jejichž existenci turistické průvodce tají, sám vám připraví snídani, zajde s vámi na pivo, spřátelíte se a jste spokojení.

Díky podobným zkušenostem si služba Airbnb za pouhých 10 let svého fungování získala po celém světě přízeň desítek milionů turistů a dalších stovek tisíc hostitelů, kteří si přes tuto platformu přivydělávají pronájmem svých nemovitostí. Globální rozmach Airbnb dal ale vzniknout řadě zcela nových otázek, na něž mnohá města a státy stále nemají odpověď. Jak se postavit k živelnému růstu pronájmů, při kterých vlastníci místo běžných nájemníků raději ubytovávají turisty, aby na tom více vydělali? Jak zkrotit příval mnohdy hlučných návštěvníků v činžovních domech, kteří se v bytech neustále střídají a ruší sousedy? A jak vnímat hostitele? Jsou to stále lidé, kteří své byty propůjčují turistům v době, kdy sami odjedou na dovolenou, aby si přivydělali pár tisícovek? Nebo už to jsou spíše klasičtí podnikatelé, kteří nemovitosti skupují právě proto, aby je nonstop nabízeli přes Airbnb?

Podle výzkumu společnosti Colliers International a Hotelové školy v Haagu snahy o regulaci Airbnb žádný vliv na omezení poptávky nemají. Naopak, počet turistů a přenocování v evropských městech stále roste, od roku 2016 dokonce v průměru o 3,4 procenta. Největší podíl na trhu s nájemním bydlením − 15,2 procenta − má Airbnb v Paříži. V Praze podle stejné studie zabírají tyto pronájmy celkem 14,7 procenta. Na rozdíl od většiny jiných měst ale sdílené ubytování nabízejí v Česku především profesionálové, kteří vlastní několik bytů. A stejně profesionální nabízejí i ceny, které se od těch hotelových nijak výrazně neliší. Výhoda sdílené ekonomiky a levné turistiky se tím naprosto vymazala.

V Londýně, Berlíně nebo Amsterdamu už část odpovědí na takové otázky mají. V britské metropoli například před dvěma lety zavedli 90denní limit pro lidi, kteří své nemovitosti přes Airbnb pronajímají. Cílem bylo zkrotit rozbujelý byznys s takovými pronájmy a omezit ho tak, aby vlastníci své domy a byty přes aplikaci nenabízeli permanentně po celý rok. Podobné 60denní omezení platí také v Amsterdamu, v Berlíně či v Palmě de Mallorca šli ještě dál: pronájmy přes Airbnb tam zcela zakázali. Německá metropole ale letos tvrdé opatření přece jen zmírnila. Nyní je tam možné část nemovitosti pronajímat jen v případě, že v ní její vlastník skutečně bydlí, a byt nebo dům tak nemá pouze na Airbnb byznys.