Na nabídku premiéra Andreje Babiše vést ministerstvo průmyslu a obchodu nekývla Marta Nováková hned napoprvé. Na toto téma spolu hovořili delší čas. Odmítla, když sestavoval první vládu, se vstupem do druhé už souhlasila, i když adeptů na tento resort bylo ve finále asi pět. "Nakonec jsem řekla, že do toho půjdu, ale rozhodnutí nechám na panu premiérovi," uvádí Nováková, exprezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, bývalá viceprezidentka Hospodářské komory ČR a v roce 2016 držitelka titulů Podnikatelka a Manažerka roku.

Minimálně z tohoto výčtu je zřejmé, že jde o zkušenou a ráznou ženu − úspěšnou podnikatelku, která navíc není náchylná k velkým kompromisům. I když velmi často během rozhovoru rozlišuje rozhodnutí na politická a ekonomická. Samu sebe považuje za odborníka, který bude pro politická rozhodnutí připravovat s kolegy na ministerstvu podklady. Ve vládě je tato bývalá volička ODS za hnutí ANO jako nestraník.

"Myslím si, že své přístupy k některým věcem, které považuji za zásadní, nezměním. A myslím, že to ode mě ani pan premiér neočekává. Až budu z ministerstva odcházet, nechci se za sebe stydět," prohlašuje s tím, že právě v Hospodářské komoře si uvědomila, že cesta k uskutečnění některých věcí je hodně dlouhá. Své poslání v čele ministerstva vidí v tom, že některé procesy urychlí a zjednoduší. Právě připravuje sloučení agentur CzechInvest a CzechTrade, v tendru na rozšíření jaderných bloků v Česku by uvítala i Korejce a Číňany.

Dosavadní ministři průmyslu a obchodu si většinou více hleděli toho prvního než toho druhého. Budete vy po dlouhé době zase spíše ministryní obchodu než průmyslu?

Doufám, že budu i ministryní obchodu, jak to má ministerstvo v názvu. Vnitřní obchod a služby byly dosud poněkud na okraji zájmu. Mým záměrem je tyto oblasti posílit. Ale samozřejmě nezapomínám, že Česko je průmyslová země, jedna z nejprůmyslovějších v Evropské unii dle podílu na HDP. Takže i podpora průmyslu má zásadní význam.

S jakými náměstky budete spolupracovat?

Máme zákon o státní službě, to je moje odpověď.

Tak tu odpověď rozviňte trochu více. Na ministerstvo se jako náměstek vrátil třeba Jiří Havlíček, který v předminulé vládě za ČSSD resort řídil. Jak se vám bude spolupracovat? Nebudou mezi vámi politické třenice?

Budete se divit, ale o náměstkování pana Havlíčka jsem rozhodla já. Konalo se výběrové řízení a pan Havlíček, který bude mít v gesci legislativu, je prostě zkušený úředník. A toto ministerstvo závisí na kvalifikaci a výkonu úředníků. S panem Havlíčkem jsem se domluvila na korektní spolupráci. Přišla jsem na ministerstvo v situaci, kdy chybělo pět sekčních vedoucích. A když zde nebudu mít výkonné lidi, tak celý ten úřad bude těžko výkonný. S úředníky nejde bojovat, s úředníky je třeba vycházet a hledat společnou cestu.

Takže kauza lithium, která byla s panem Havlíčkem spjata a na kterou Andrej Babiš před volbami tak moc útočil, je zapomenuta?

Kauza lithium byla nějak dořešena a myslím si, že v tuto chvíli to není můj problém. Nejsem soudce, abych soudila, na základě čeho se tehdy pan Havlíček rozhodoval. Ten problém je na úrovni vlády vyřešený. Pan Havlíček nebude do těchto věcí už ani zasahovat, má na starosti provoz a legislativu ministerstva.

Pokud by Ústavní soud zrušil zákon zakazující maloobchodní prodej o svátcích, velmi bych se radovala.

Jako prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu jste se poměrně razantně vyslovovala proti nejrůznějšímu omezování obchodu. Začněme zákazem prodeje o svátcích.

Ano, na to se mě novináři neustále ptají, zvláště když jsou svátky.

Nedivte se, těžko si zapamatovat, kdy je otevřeno a kdy je zase zavřeno.

Moje stanovisko v ministerské funkci se nezměnilo. Na úrovni vlády jsme dohodnuti, že počkáme na nález Ústavního soudu. Protože tam je nyní návrh buď na zrušení celého zákona, nebo alespoň jeho částí. Sahat teď do legislativního procesu tedy nemá smysl.

Ale předpokládám, že kdyby Ústavní soud zákon zrušil, tak vy byste pro něj nebrečela.

Já bych se velmi radovala.

Kdyby měl ale zákon v nějaké podobě dál pokračovat, měla byste ambici normu upravit tak, aby byla alespoň více logická? Třeba ať se zavře na dva svátky, Vánoce a Velikonoce, ale ať mají zavřeno všichni obchodníci?

Ale já už jsem kompromis navrhovala. Jsem hluboce přesvědčena, že pokud by nějakého kompromisu mělo být dosaženo, musí být regionální. Jestliže máme oblasti s turistickým ruchem, který chceme podporovat, tak tam je nesmyslné, aby bylo zavřeno.

jarvis_5b584553498e8cf8e501476d.jpeg
Marta Nováková je česká podnikatelka a manažerka, od června 2018 ministryně průmyslu a obchodu ČR.
Foto: Tomáš Nosil

A kdo by byl arbitrem, který by to rozhodoval?

Podle mě kraje. A pak je tu druhá věc. Jestliže je to důle­žité téma pro odboráře, ať to vyjednávají na úrovni kolektivních smluv.

Tudíž stát by nakonec od toho celého mohl dát ruce pryč.

Jistě, stát by neměl mít tuto ambici. Stát by měl vytvářet rámcové podmínky pro podnikání, a to pokud možno pro všechny stejné. Řekněme si upřímně, ty nyní nejsou pro všechny stejné. Třeba hobbymarkety přece těžily z toho, že o svátcích v nich spousta lidí nakupovala.

Pak je tu zásah do konkurenčního prostředí. Například v internetových obchodech nejsou pracovníci, kteří by měli mít během svátku volno? Čímž rozhodně neříkám, že by internetové obchody měly mít také zavřeno.

Co zákon o významné tržní síle? Ten jste v minulosti kritizovala. Nyní se podle něj už dávají opravdu vysoké pokuty. Naposledy dostal nepravomocně pokutu 183 milionů korun Globus v prosinci loňského roku.

Byla bych velmi potěšená, kdybychom vzali na vědomí i chystanou evropskou směrnici o nekalých obchodních praktikách v potravinářském řetězci, která je ale postavena na úplně jiných principech než náš zákon o významné tržní síle.

Vůči evropské legislativě na ochranu spotřebitele mám velké výhrady, protože ze spotřebitele děláme nesvéprávného jedince, který potřebuje stoprocentní ochranu, jinak by si nebyl schopen koupit ani boty.

(Směrnice má zakázat například faktury splatné za více než 30 dní u rychle se kazících potravin, zrušení objednávky těsně před jejím dodáním, zpětné změny v podmínkách smlouvy nebo poplatek dodavatele za zboží, které se zkazí až na prodejně − pozn. red.)

Pokud přijmeme tuto úpravu dodavatelských vztahů, pak bychom ji měli respektovat a uvědomit si, že je v rozporu s principy zmiňovaného zákona.

Takže vám je bližší ona evropská cesta?

Je mi bližší v tom, že chrání i malé a střední podniky. Navíc si myslím, že bychom měli respektovat ústavní princip, že pokud má někdo dominantní postavení na trhu − neříkejme tomu významná tržní síla −, je jedno, zda je to odběratel či dodavatel.

Nezaděláváte si na docela velký politický konflikt? Pro koaliční ČSSD byl zákon o významné tržní síle vždy vlajkovou lodí jejich politiky, pokud jde o obchod.

Budeme se muset nějak domluvit. Jsem si vědoma, že vláda je koaliční, ne jednobarevná, a může to být předmětem politického kompromisu. Ale že se v okamžiku schválení zákona ihned začalo mluvit o jeho novele, asi svědčí o jeho kvalitě.

Máte na starosti i ochranu spotřebitele. Nevytýká vám někdo konflikt zájmů, když přicházíte chránit spotře­bitele z pozice prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu, viceprezidentky Hospodářské komory a nyní byste se měla bít třeba za odstranění dvojí kvality potravin?

Nejprve ke konfliktu zájmů. Řekněme si upřímně: myslíte si, že by na ministerských postech měli být čistokrevní úředníci, anebo by na těch pozicích měli být lidé, kteří mají s resortem něco společného? Já si myslím to druhé. Na ministerstvu zemědělství to už léta uplatňujeme. Žádný ministr zemědělství není jmenován bez požehnání Agrární a Potravinářské komory.

A je to dobře?

Je to realita. Není to úřednická vláda, je to vláda politická a má samozřejmě v pozadí i různé ekonomické cíle. Takže takto je to v pořádku. Samozřejmě by nemělo docházet ke střetu zájmů. Ale to, že je ministr oborově příslušný, považuji více za vhodné než nevhodné.

Jak se tedy konkrétně zasadíte o ochranu spotřebitele?

Ochrana spotřebitele je primárně řízena z evropské úrovně. A vůči evropské legislativě na ochranu spotře­bitele mám léta poměrně velké výhrady, protože postupně ze spotřebitele děláme nesvéprávného jedince, který potřebuje stoprocentní ochranu, jinak by si nebyl schopen koupit ani boty. A to myslím není dobře.

Spoléhala byste tedy více na odpovědnost samotných firem než na nové normy?

Zrovna v problematice dvojí kvality potravin, která není zcela prokázána, by měly fungovat etické kodexy firem. Od té doby, co se toto téma politicky a mediálně zvedlo, podle mě začaly i kodexy fungovat. Celá řada firem, od producentů po obchodníky, se k tomu přihlásila a začala tyto věci daleko více sledovat. V jádru vidím více ekonomický než politický problém. Některé firmy využívají slabší ekonomické pozice nových členských zemí Evropské unie, protože těch se to primárně týká. Když jsem seděla ve vedení asociace evropských prodejců EuroCommerce, toto téma Angličané, Francouzi či Němci vůbec nechápali.

Velké procento obcí je do pěti set obyvatel. V takových někteří obchodníci nemají ani teoretickou šanci, aby se uživili.

Ať už v tomto ohledu přijde jakákoliv evropská směrnice, vy byste se přikláněla k její nejlaxnější aplikaci?

Držela bych se obecného etického principu, že spotřebitel by neměl být klamán. Ale je třeba vyjasnit, co si pod tím klamáním představit. Zda stačí, aby si informace o složení prostě přečetl na obalu, nebo musíme přidat i informaci o produktu, zda v německé verzi je opravdu identický s tím českým.

Ministerstvo chce bojovat i s vylidňováním venkova, odkud mizí obchody či služby. Je ale starostí státu, aby v nějaké vesnici nezanikl obchod?

Česká republika má šest a půl tisíce obcí, z nichž velké procento je do pěti set obyvatel. V takových někteří obchodníci nemají ani teoretickou šanci, aby se uživili. Prostě jim to ekonomicky nevyjde. Pokud je státní zájem, aby v těchto obcích byly obchody, hospody, zdravotní služby či pošty, tak prostě stát bude muset přistoupit k nějaké subvenci.

Takže vy jste pro tyto subvence?

Mám liberální názory a nejsem zastánce regulace, ale budu respektovat, když nastane politická shoda, že tímto směrem se má pomáhat. Pokud se takto shodneme, ať je to hlavně systémové, a ne pokoutné, že každá obec pomáhá jinak.

Jak konkrétně by měla pomoc vypadat?

Těch oficiálních možností z pohledu veřejné podpory, které nám dovoluje Evropská komise, opravdu moc není. Jedinou reálnou možností je, aby to samotné obce řešily z rozpočtového určení daní.

jarvis_5b584554498e8cf8e5014775.jpeg
„Myslím, že na ministerských postech by neměli být čistokrevní úředníci, ale lidé, kteří mají s resortem něco společného. Na ministerstvu zemědělství to už léta uplatňujeme. Žádný ministr zemědělství není jmenován bez požehnání Agrární a Potravinářské komory,“ říká Marta Nováková.
Foto: Tomáš Nosil

Věnujme se druhému tématu, finančně náročnějšímu − české energetice, hlavně pak jaderné. O dvousetmiliardové investici se hovoří u rekonstrukce Dukovan a vyšší bude zřejmě v případě rozšíření Temelína. Jste pro to, aby to finančně byla záležitost ČEZ?

Energetika a především jaderná je politické rozhodnutí. Nikoli ekonomické. Musí být politická vůle dostavět − Dukovany nebo Temelín − a musí padnout rozhodnutí, jak to bude financováno. Není na světě jediný jaderný zdroj, který by byl postavený bez nějaké formy pomoci státu. To znamená, že s nějakou pomocí budeme muset počítat, pokud platí energetická koncepce, ve které je, že dostavíme nějaké jaderné bloky. Není rozhodnuto, zda v Dukovanech nebo Temelíně, a není tam, kdo to bude platit.

A ještě musíme počítat s tím, že bude zasahovat Evropská komise do míry a formy veřejné podpory. Zatím máme stanovisko, že se máme dívat, jak je financovaná výstavba jaderných bloků Paks v Maďarsku. Nicméně Rakousko se soudí s Evropskou komisí kvůli tomuto rozhodnutí a výsledky zatím nejsou známé. Netroufám si odhadovat, kdy budou jasné.

V čem by tedy měl mít stát jasno?

V tom, co bude chtít a jakou formou subvencovat, a potom to dojednat s Evropskou komisí.

A co si myslíte o vyčlenění jaderné energetiky z ČEZ do samostatné společnosti, která by stavěla jádro a byla celá vlastněná státem?

Tato vláda zadala analýzu toho modelu, o kterém hovoříte, kdy ČEZ by měl ručit za výstavbu v první řadě a stát ve druhé. Zda je tato varianta schůdná kvůli veřejné podpoře z pohledu Evropské komise a stávající akcionářské struktury ČEZ, je třeba zanalyzovat.

Marta Nováková (63)

Vystudovala Technickou univerzitu VŠB v Ostravě, obor informační technologie, a má manažerský certifikát z britské univerzity Sheffield Hallam. Od počátku 90. let podniká. Mimo jiné vybudovala IT firmu U&Sluno. V roce 2014 byla zvolena prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, od roku 2015 působí v čelných pozicích Hospodářské komory, naposledy jako viceprezidentka. Za rok 2016 získala ocenění Podnikatelka roku v kategorii velkých firem a Manažerka roku. Hovoří anglicky a rusky. Má dvě dospělé děti.

Takže si nemyslíte to, co řekl premiér Babiš, že dostavět Dukovany je triviální záležitost? Podle jeho nedávných vyjádření je pro vydělení Dukovan do dceřiné společnosti, která by vysoutěžila s garancí státu nějakého šťastného výherce.

Byznysově je ten princip relativně jednoduchý, v tom má pan premiér pravdu, ale politicky to tak jednoduché není.

Souhlasíte s šéfkou Státního úřadu pro jadernou bez­pečnost Danou Drábovou, že po zrušení tendru na Temelín už máme jediný pokus na vypsání další soutěže? Kdyby nedopadl dobře, do třetího tendru už by se nikdo nepřihlásil?

To bych takto nechtěla hodnotit. Ale je pravda, že když vezmete podmínky tendru a budete chtít nejvyšší technologii, nikdy nebudete stavět něco, co už bylo postaveno. Přestože jsou tu dodavatelé, kteří mají nějakou technologii, ve skutečnosti se pokaždé staví originál. A vzhledem k rozhodovacímu procesu se staví zastarale. Než padne rozhodnutí a než se to postaví, bude technologie zastaralá.

Často se zmiňujete o politickém a ekonomickém rozhodnutí. Bude se to týkat i vítěze tendru na jádro? Přednost dostane Westinghouse, Areva, Rosatom, české firmy, nebo spojené česko-ruské?

Vždy se bude rozhodovat i politicky. Nikdy to nebude jenom ekonomický pohled.

Jsou z vašeho pohledu mezi jmenovanými dodavatelé s geopolitickým rizikem?

Tady se nebudeme bavit o geopolitickém riziku, ale o tom, kteří dodavatelé vůbec jsou schopni jaderné bloky postavit. Abychom se nebavili jenom o Rosatomu. Téměř nikomu z konkurentů se nedaří dokončit projekty − a Rusům jenom doma, kde jsou jiné podmínky. Ale máme tady ještě třeba Korejce a Číňany.

Tady nevidíte geopolitická rizika. Říkáte, umí to, pojďme s nimi jednat?

Budete se rozhodovat v rámci politiky, já jako odborný ministr budu připravovat podklady pro politická rozhodnutí.

Mezi energetiky se hovoří o tom, abychom nestavěli jaderné elektrárny, ale nějaké menší plynové, i když to přináší závislost na plynu z Ruska. Nebo kombinace plyn obnovitelné zdroje.

Než jsme řešili velké energetické zdroje, měli jsme doma nakoupené uhlí na celou zimu. Muselo se to zainvestovat na začátku. Když se podíváme z tohoto úhlu pohledu na plyn a jádro, výstavba plynových nebo uhelných elektrá­ren je relativně levnější než jaderné zdroje. Ale potřebujete stále držet zásoby, abyste dokázali vyrobit patřičné množství energie. To něco stojí a budete muset predikovat, kolik to bude stát v budoucnu. Zatímco když postavíte jádro, na x desítek let koupíte zásoby jaderného paliva. Primárně to bude politické rozhodnutí, které bude mít ekonomické dopady. A co se týká obnovitelných zdrojů, z Evropské komise je tlak na jejich zvyšování.

U každé varianty existují plusy a minusy. Ke které se přikláníte vy?

Pokud se ptáte mě osobně, já si myslím, že státní energetická koncepce vznikla na základě nějakého konsenzu, byla jednou vládou zpracována, druhou schválena, politické spektrum se hodně promíchalo, takže to beru jako jednu z mála koncepcí, která má perspektivu vydržet. A to je daleko důležitější než se na to dívat s klapkami na očích.

Přestože jsou tu dodavatelé, kteří mají nějakou technologii, ve skutečnosti se jaderný blok pokaždé staví jako originál.

Jste tedy pro rozšíření jaderné elektrárny, obnovitelných zdrojů a ústup od uhlí?

Respektuji, že po dlouhodobé diskusi vznikla koncepce a my potřebujeme konsenzus ve strategických oblastech. Dost bych se bránila nějaké zásadní změně v té strategii, podle níž se, na to nezapomínejme, řídí země či podnikatelé. V okamžiku, kdy toto měníme s každou jepičí vládou, je to špatně.

Pokud dosloužíte mandát, budete to vy, kdo podepíše jaderný tendr buď pro Temelín, nebo spíše pro Dukovany?

Počítám s tím, že budu vypisovat výběrové řízení. Ještě minulá vláda přijala rozhodnutí, že do konce roku se musí rozhodnout o modelu a na jeho základě se vypíše výběrové řízení. Ale tato vláda myslím nebude zakázku zadávat.

I tak, nebojíte se trochu toho, že se půjde v případě problémů na samý začátek a dojde na dotazy, proč v zadání výběrového řízení chybí nějaký odstavec? Tento stát neumí odstranit billboardy podél silnic a vy budete na začátku tendru za 200 miliard korun.

Kdybych se bála, tak tady nesedím.

Výrazně méně ožehavé téma je export, jsme vysloveně exportní zemí. A právě mnoho předchůdců, kteří seděli za tímto stolem, slibovalo, že sloučí agentury CzechInvest a CzechTrade. Budete také slibovat?

Tento projekt mám aktuálně na stole. Dostala jsem ho z minulé vlády. Hledám projektového manažera, protože mým cílem je vytvořit institut, který na jedné straně bude získávat investory s vysokou přidanou hodnotou a vytvářet jim podmínky, aby tady investovali. A nemám na mysli jen zahraniční, ale i české firmy.

To české firmy, čeští podnikatelé rádi uslyší. Dlouhodobě kritizují výrazně lepší podmínky pro zahraniční investory.

Chtěla bych, aby ty dvě agentury nebyly sloučeny jen tím, že se usadí v jedné budově, ale aby společně fungovaly. A samozřejmě připravovaly podmínky i pro exportování, to je to druhé poslání.

Jak se díváte na exportní politiku v zemích, kde máme nega­tivní bilanci? Není to jednoduchá trojčlenka, třeba Čína je něco jiného než Francie.

Já bych to postavila na tom, abychom primárně exportovali vysokou přidanou hodnotu, abychom neexportovali suroviny nebo polotovary. A k tomu bychom měli vytvářet podmínky pro české podnikatele.

Politika se vám do toho nebude míchat, viz třeba příklad Číny nebo Ruska?

Tyto politické tlaky tady vždy budou, ale je to o tom, kam a jak jsme schopni exportovat právě produkty s vysokou přidanou hodnotou. Primárně je to na podnikatelích, stát by měl vytvářet podmínky a eventuálně otvírat trhy, kam chtějí vyvážet. Nebavme se o exportu zbraní, to je něco jiného, ale o vývozu výrobků s vysokou přidanou hodnotou, o technologických celcích, co jsme dělali kdysi. Tady by měl stát pomoci.

Energetická koncepce vznikla na základě konsenzu, byla jednou vládou zpracována, druhou schválena a má perspektivu vydržet.

Technologické celky jsou ale záležitostí velkých firem, které jsou často dcerami zahraničních matek. Přitom vy jste deklarovala pomoc malým a středním firmám...

Ale to se nevylučuje, protože budeme-li vytvářet podmínky pro export, tak pro všechny. Samozřejmě s nějakým aspektem, kdo a jak je velký. Vedou se tady diskuse o České exportní bance a o pojišťovací společnosti EGAP. Nyní jsou obě instituce restrukturalizovány, nepatří už pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Takže je to také o tom, jak budeme ve vládě schopni hledat konsenzus v tom, abychom vytvářeli podmínky pro podnikání.

Co máte na mysli pod obecným termínem vytvářet podmínky pro export?

Je zapotřebí, aby stát na některé trhy otevřel dveře. To se týká ekonomik v zemích, kde je režim takový, že státní podpora tam má význam. Nemyslím finanční podporu, ale politickou. A druhá věc je, abychom měli takovou legislativu, která umožní podnikatelům vyrábět rychle a levně, což jim zároveň umožní efektivně vyvážet.