Bývají nazývány "solí ekonomiky". Středně velké firmy rodinného charakteru, které vznikly v době krátce po sametové revoluci, jsou specifickým segmentem českého hospodářství. Na rozdíl od nadnárodních molochů mají jiný přístup k podnikání a pro jejich majitele neznamenají "jen" byznys. "Nemám americký styl řízení, který upřednostňuje tvrdě jen výdělečný byznys. To není jediné hledisko mého podnikání," tvrdí například Milan Chvalina, majitel firmy Chvalis specializující se na hydrauliku.

Týdeník Ekonom vybral sedm zajímavých, středně velkých českých firem. Jejich obrat se počítá ve stovkách milionů korun. A také počet lidí, které zaměstnávají, je trojciferný. Přestože jejich názvy možná nemusí čtenáři nic říkat, ve svém oboru patří mezi špičku, a to nejen v Česku. Uspěly i v zahraničí, dokázaly se popasovat s tamní konkurencí a podstatnou část jejich tržeb dnes představuje export.

Přestože obory, v nichž podnikají, snad nemohou být různější, mají přece něco společného: do současné pozice je dovedli jejich čeští majitelé, vybudovali je z nuly. Jsou to příběhy "amerického snu" uskutečněné v Česku.

Člověk v podnikání nemůže být nikdy spokojený. Musí se ohlížet po posledním vagonu vlaku, který v oboru jede dál.

Úspěchy v zahraničí

Za pozornost stojí úspěchy, které čeští selfmademani sklízejí v zahraničí. Někdy k tomu přispěla náhoda nebo pořádný kus štěstí. Například společnost Frentech Aerospace se díky tomu dostala ke spolupráci s jednou z největších světových firem v oblasti leteckého průmyslu. "Jak se k nám dostali pánové z Airbusu, dodnes nevím. Webové stránky tehdy neexistovaly a my jsme díly do letadel nevyráběli. Byla to náhoda jako z pohádky," vzpomíná na počátky pozdější plodné spolupráce šéf firmy Pavel Sobotka. Postupně se pak nabalovaly další zahraniční firmy včetně Boeingu nebo Embraeru, nyní představuje vývoz bezmála dvě třetiny produkce brněnské firmy.