Z kriketového šampiona a play­boye dorostl Imrán Chán v oporu protizápadního islámského konservatismu. Minulý týden v Pákistánu se svým Hnutím za spravedlnost (PTI) vyhrál volby a zemi se chystá obrodit.

Chánův šarm, s nímž kdysi sháněl miliony na dobročinnost, naráží na zavilé odpůrce v tradičně nejsilnějších partajích v povodí Indu, na vůdce Muslimské ligy (PML-N) a Strany lidové (PPP). V mnohonárodním dvousetmilionovém státu disponujícím jadernou bombou jsou strany spíše rodinnými institucemi hájícími klanové zájmy tu paňdžábských velkostatkářů, tu sindhských, tu kmenových uskupení Paštúnů a Balúčů; mnoho místa na "demokracii" nezbývá. Slabou ústavní scénu sužují permanentní korupční skandály. Přivedly do exilu a také za mříže vůdce PPP a exprezidenta Ásifa Alího Zardárího, jeho soka z PML-N expremiéra Naváze Šarífa a rovněž toho, který chtěl zemi od korupce očistit pučem, exprezidenta generála Parvíze Mušarafa.

Sjednocující silou Pákistánu byla a je jeho armáda, která je zároveň největším podnikatelem v zemi a jedním z největších majitelů půdy. Na volební podvody a na nátlak vojáků nadávají nyní všechny partaje. S výjimkou ovšem Imránovy, jehož vztah k pánům v olivově zeleném má zajímavý vývoj.

Imrán Chán Níazí pochází ze zámožné paštúnské rodiny usazené v Láhauru, metropoli pákistánské části Paňdžábu. Znalci byl zahrnut mezi pětici nejúspěšnějších světových hráčů kriketu. Už na studiích v Oxfordu hrál za univerzitní družstvo. Od roku 1982 byl s přestávkami kapitánem národního týmu a za něho Pákistánci poprvé porazili Indy a Angličany. Roku 1992 v Melbournu vedl mužstvo k prvnímu a dosud jedinému pákistánskému vítězství ve Světovém poháru.