Od začátku nejhorší hospodářské krize v našich moderních dějinách letos uplyne deset let. Jako jednu z nejotevřenějších ekonomik na světě nás tato krize tvrdě zasáhla a trvalo mnoho let, než jsme se z ní vzpamatovali. To vše je ale naštěstí minulostí.

Naše ekonomika roste už několik let po sobě téměř nejrychleji v celé Evropě. To samé lze říci i o platech. Máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v celé unii. A jak nedávno ukázal Eurostat, jsme chudobou nejméně ohrožená země z celé Evropské unie. V celkové výkonnosti doháníme i vyspělejší ekonomiky západně od nás a některé, jako nedávno tu portugalskou, již předčíme. Žijeme v míru, sousední státy nás neohrožují a naše bezpečnost je garantována členstvím v NATO. Ne že by byl současný svět bez rizik, ale z mnoha důvodů si lze z našeho pohledu stěží představit lepší dobu, než je ta současná.

Přesto existuje mnoho lidí, kteří mají pocit, že jsou to jen statistiky, které se jich osobně příliš netýkají. Jejich náladu a důvody k nespokojenosti asi nejlépe vystihly odbory ve své kampani Konec levné práce. Ta ukázala, že navzdory všeobecné prosperitě mzdy některých skupin obyvatel stále ještě značně zaostávají za těmi nejvyspělejšími zeměmi. Odbory si ambiciózně vzaly za příklad jednu z nejvýkonnějších evropských ekonomik (tu německou) a ukázaly, že u nás si zaměstnanec vydělá za hodinu práce průměrně jen 10 eur, zatímco jeho německý kolega celých 30. S takovými platy se potom někteří Češi mohou dostat, a dostávají, do značných, mnohdy až existenčních problémů. Někdy vlastní vinou, často ale z objektivních důvodů, které nemohou ovlivnit.

Zároveň, a to je potřeba ocenit, odbory zveřejnily i další výpočet, který ukazuje, jakou hodnotu český a německý pracovník za tu hodinu práce vyprodukuje. V Německu je to úctyhodných 42 eur, zatímco v Česku mizerných 13. A tím, možná nechtěně, ukázaly, ze náš hlavní problém není "levná práce". Ta je "jen" důsledkem. Hlavním problémem je "levná ekonomika".