Tohle dílo mi udělalo radost. Potkal jsem ho na letních toulkách po Česku, když jsem jako každý rok hledal soudobou lokální architekturu, která by mi pomohla doložit tvrzení o tom, že ta naše se ve svých určitých rysech odlišuje od jiných architektur a je specifická, že má vlastní identitu, jako to platí v případě českého skla, které se dá poznat na sto honů. Šlo o shledání nečekané.

Ocitl jsem se na jihovýchodním Valašsku, kousek od Slovenska. Pořád je to požehnaný kraj. Turisty je totiž − jako mnohá místa na pomezí a mimo hlavní tahy − naštěstí ještě ne zcela objeven, ale o to větší mají zdejší údolí a pozvolna stoupavé hory půvab. Tady můžete být sami se sebou a nemusíte do Indie. Po překonání Vsetínských vrchů a Javorníků jsem prozkoumával nejsevernější výběžek Bílých Karpat. Hezky po svých. Kolo nebylo vhodné: jsou tu louky, na nichž rostou orchideje, opírá se do nich slunce, voní čerstvostí a svobodou. Tak nějak má vypadat krajina léta.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Na jaký dřevěný objekt Petr Volf narazil, s nímž se v českých horách ještě nesetkal?
  • Co je to Durch?
  • A jak Jakub Janošík přišel s nápadem tento útvar vybudovat v krajině?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se