Červencové setkání se šéfem klubu nejbohatších zemí OECD, který pravidelně hodnotí ekonomiku jednotlivých členů, si premiér Andrej Babiš velmi pochvaloval: "Dostali jsme vysvědčení. Šéf OECD Ángel Gurría nám představil tradiční hospodářský přehled pro naši zemi. No a ten dopadl velice dobře. Jsou v něm i inspirativní návrhy. Super. U oběda jsme to dost detailně probrali." Předseda vlády neopomněl zdůraznit to, za co nás už tradičně OECD chválí, což je rekordně nízká nezaměstnanost či nízký veřejný dluh.

Že ale zpráva OECD výrazně varuje před stárnutím Česka a s tím souvisejícími nároky na penze a zdravotní systém, to moc nezmiňoval. Přitom ekonomové OECD už poněkolikáté za sebou varují před kritickými projekcemi českého důchodového systému, který bez reformy bude schopen zajišťovat jen žebrácké starobní penze. "Česká populace stárne rychleji, než je tomu ve většině evropských zemí; poměr závislosti se zvýší z 28,1 procenta v roce 2016 na 49,7 procenta v roce 2070 s vrcholem na úrovni 56,1 procenta v roce 2058." Tedy v překladu do češtiny: zatímco nyní na jednoho důchodce pracují a platí daně a odvody více než tři práceschopní Češi, v kritických 50. letech to nebudou ani dva (více o tématu stárnoucího Česka v Ekonomu 22/2018).

Falešná Babišova reforma

V několika odstavcích tak OECD bourá představu Babiše, že současné roky hospodářského boomu potrvají věčně. I kdyby byl premiér schopen zrušit nevyhnutelné hospodářské cykly, dostihne ho právě demografie. Problémem české debaty o reformě důchodů je, že nároky na penze nenabíhají plynule, a nenutí tak politiky hned k činu, ale poskočí radikálně až zhruba za dekádu. "Výdaje na penze v podílu na HDP by měly být stabilní až do roku 2030, ale pak se prudce zvýší o více než 2,5 procentního bodu HDP za dvacet let," počítá OECD.

Právě tato nebezpečná zdánlivá stabilita ukonejšila před minulými sněmovními volbami mnohé politiky a šéf poradců tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky Vladimír Špidla dokonce prohlašoval, že důchodový systém je stabilní a zásadní reformu nepotřebuje.

Zatímco nyní na jednoho důchodce pracují více než tři práceschopní Češi, v kritických 50. letech to nebudou ani dva.

To se ale nyní už neodvažuje říkat ani premiér Babiš. Do programového prohlášení své druhé vlády si napsal důchodovou reformu jako jednu z priorit: "Podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet. Chceme proto zřídit Státní důchodový úřad, který bude tyto prostředky spravovat a veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity."

Babišův ekonomický poradce a šéf vznikající penzijní komise Jaroslav Ungerman popsal v Ekonomu (Ekonom 22/2018), že by měl vzniknout na důchody jakýsi oddělený fond, který by podobně jako třeba nyní Všeobecnou zdravotní pojišťovnu řídila státem ovládaná správní rada: "Nebránil bych se, aby ji spravovala správní rada takového typu, jaký známe u zdravotních pojišťoven. Aby bylo jasné, že to, co se vybere, se i rozdělí."

Jakkoliv tato změna může zvýšit transparentnost důchodů (i když se také může stát, že místo nynějších minimálních nákladů na řízení Českou správou sociálního zabezpečení bude daňový poplatník muset platit spoustu politiků v orgánech nové instituce), základní problém neřeší. Ani to, že penzijní systém nebude mít v budoucnu dost peněz. "Když se na důchody dost peněz nevybere, tak se musí sáhnout do státního rozpočtu," přiznal Ungerman.